Jsou nejstarším způsobem výroby elektrické energie na světě. Existují moderní, ale i více než sto let staré – vodní elektrárny. V Česku jich stojí desítky a každá kromě toho, že umí vyrobit elektřinu, má také svůj příběh.

Svět bez elektrického proudu si dnes dokážeme už jen těžko představit. Přesto v dobách, kdy některé elektrárny vznikaly, mít doma elektřinu znamenalo luxus.

Štáb pořadu Víkend se vydal po stopách tří malých vodních elektráren na Moravě. Nejstarší leží poblíž Nového Jičína v Oderském mlýně. "Vodní elektrárnu jsem chtěl vlastnit hlavně kvůli tomu, že to byl můj koníček. Vodní motory mě fascinovaly už odmalička," popsal majitel elektrárny Vladan Mácha.

Z koníčku se panu Máchovi stala práce, pro kterou je zapálený téměř 30 let. "Tento mlýn jsem koupil v roce 1996 a byl v celkem katastrofickém stavu," řekl Mácha. Opravit bylo potřeba turbínu, mlýnský náhon i kompletní technologii mlýna. Díky píli a odhodlání se podařilo vše uvést znovu do provozu.

[chooze:article;value:613790]

​"Historie toho mlýna sahá až do 17. století. Do roku 1929 tady byla ještě tři mlýnská kola. V roce 1930 ten mlýn vyhořel a místo těch mlýnských kol tady byla nainstalována Francisova turbína," přiblížil Mácha.

Mlýn měl ideální předpoklady, aby se stal vodní elektrárnou, díky náhonu a v té době silnému proudu řeky. "Tato elektrárna běží zhruba 30 dnů v roce, hlavně kvůli snižujícímu se stavu vody. Dokáže zásobovat elektřinou asi deset domácností za rok," vyložil možnosti elektrárny Mácha.

Pro pana Máchu jsou vodní elektrárny natolik velkou vášní, že se rozhodl postavit ještě jednu. "Kvůli tomu, že stará elektrárna ve mlýně už nešla dál rozvíjet, je to technická kulturní památka, tak jsem se rozhodl postavit novou elektrárnu přímo na jezu, a využít tak ten vodní tok," vysvětlil.

I když je elektrárna moderně vybavená, vyžaduje plno práce kolem. "Ten vlastní provoz už obnáší denní kontrolu a údržbu celého strojního zařízení. Znamená to taky, že člověk musí vstávat někdy i o půlnoci a lovit velké klády nebo kry. Je to vlastně 24hodinový provoz," přiznal Mácha.

[chooze:article;value:608669]

Elektrárna u osady Háj

Na Šumpersku u osady Háj se nachází další malá vodní elektrárna, která je zároveň architektonickým skvostem. "Elektrárna je z roku 1922, je to významná technická památka. Dokonce té nejvyšší kategorie a jako národní kulturní památka dosud funguje," vyjasnila historička umění z Muzea umění Olomouc Martina Mertová.

Původně byly v elektrárně dvě Francisovy turbíny, z nichž se dochovala pouze jedna. "Na začátku elektrárna byla schopná zásobovat až 70 okolních obcí a byla jednou z prvních družstevních elektráren. V současnosti při dobrém průtoku, jaký je dnes, vyrobí za jeden den tolik elektřiny, kolik spotřebuje jeden rodinný dům za celý rok," srovnala Mertová.

Kvůli nízkým stavům vody jsou období, kdy elektrárna i půl roku stojí. Prioritou je ale zachovat její původní stav. Architekty budovy jsou Bohuslav Fuchs a Josef Štěpánek. "Architektura je pozoruhodná tím, že představuje vzornou ukázku takzvaného rondokubismu. Říkáme mu také národní styl, protože je to doba, kdy se hledala podoba nové československé architektury," řekla Mertová.

Střecha do oblouku i jednotlivé detaily znázorňují pohyb vody. Vedle elektrárny byla vystavěna ve stejném stylu i období vila manželů Plhákových, kteří byli majiteli obou objektů. "Celý areál vlastně vznikl na zakázku Elen Plhákové, která byla schopná do tohoto izolovaného prostředí pozvat ty nejlepší tvůrce," upřesnila Mertová.

[chooze:article;value:615635]

​Po druhé světové válce byla rodině Plhákových vila odejmuta a elektrárna znárodněna. "V současnosti se naštěstí oba objekty nachází v dobrých rukách soukromých vlastníků. A jsou pečlivě opravovány," ujistila Mertová.

Vodní elektrárny nejsou jen minulost. Jejích výzkumem se stále zabývají na Strojní fakultě Vysokého učení technického (VUT) v Brně. "Naše pracoviště se zabývá návrhy a vývojem malých vodních elektráren a jejich zkouškami," ujasnil za Odbor fluidního inženýrství Viktora Kaplana VUT Brno Martin Hudec.

Historie pracoviště sahá až do roku 1901. Název odboru je pojmenován podle vynálezce – profesora Viktora Kaplana. Ten na tehdejší německé technice v Brně přišel s revolučním vynálezem Kaplanovy turbíny.

"V minulosti vodní energetika měla až stoprocentní podíl jako zdroj energie. V dnešní době tvoří pouhá tři procenta v českých zemích," zmínil Hudec.

Přesto má další vývoj smysl, a to i kvůli rostoucí spotřebě elektřiny. "Díky tomu, že vodní elektrárny jsou zde již přes 150 let, jsou pro nás stabilním, bezpečným a ověřeným zdrojem energie," doložil Hudec.

[chooze:article;value:615725]

Elektrárna u Bulhar

Na jihu Moravy se kousek od obce Bulhary nachází další vodní elektrárna. "Jedná se o jednu z nejmodernějších plně automatizovaných vodních elektráren," vychválil ji provozní technik Robert Slavětínský.

Za den dokáže vyrobit elektřinu až pro tisíc domácností. "Voda vtéká do elektrárny vtokovým objektem. Vtokový objekt je osazen česly, které mají za úkol vyčistit tu vodu tak, aby se do prostorů turbíny nedostaly žádné nečistoty," řekl Slavětínský.

Elektrárna u Bulhar má dvě Kaplanovy turbíny. "Po základním pročištění voda vteče přímo do turbíny, kde proteče oběžným kolem, které roztáčí hřídel, na kterou je zavěšena řemenice, a přes řemenici se pohonovým výkonným řemenem přenáší na generátor, který už vyrábí elektrickou energii," prošel proces Slavětínský.

[chooze:article;value:610732]

Z elektrárny vytéká pročištěná a okysličená voda, což ocení zejména ryby. Pro ty je elektrárna ale zároveň překážkou v cestě. "Elektrárna a jez znemožnily migraci ryb. Proto bylo nutné vystavět rybí přechod, který umožní rybám plout dále proti proudu," sdělil Slavětínský.

Jedná se nejdelší rybí přechod v České republice, měří 210 metrů. Výhoda vodní elektrárny je také v tom, že dokáže pracovat bez emisí. "Tato elektrárna dokáže ušetřit až 3 000 tun hnědého uhlí, které by se jinak spálilo v tepelných elektrárnách," vyložil Slavětínský.

Ať už moderní, nebo více jak sto let stará, vodní elektrárny se staly součástí naší krajiny a stále nám dodávají elektřinu. I když jejich podíl výroby není tak vysoký, jak býval, díky šetrnosti k přírodě a dlouholetým zkušenostem mají stále budoucnost.

Celý text naleznete na serveru (http://cocoparis.blog.cz/) zde.