Vojtíšek organizuje pohřby, které se často velmi vymykají zažitému standardu smutečních síní. Při obřadech se snaží pozůstalé zapojit tak, aby se co nejlépe s blízkými rozloučili. Zvláštní péči věnuje i dětem.

Někdy rozloučení uspořádají na oblíbeném místě, jindy třeba malují na rakev nebo píšou vzkazy na lodičky. "Vidím cynické padesátníky, jak tou roztřesenou rukou tu hustě popsanou lodičku, kterou tam popisovali 20 minut, dávají do vody a jak ta voda ty vzkazy předá," popsal.

[chooze:article;value:558152]

​"Dobrý pohřeb vám pomůže se rozloučit, nadechnout a jít dál. Všichni naši předkové věděli, že když proběhne rozloučení, když vyprovodíme zesnulého, tak nám to uleví a pak se s tím dokážeme zcela smířit. Ale když ho neuděláme, tak nás to bude pronásledovat," říká.

Pohřeb podle něj má být oslavou života. V českých krematoriích to ale zatím není standardem a může za to částečně i odloučení se od církve, jak Vojtíšek popsal. "Dělala mnoho věcí velmi dobře. Třeba svatby a pohřby," uvedl. Zatímco u svateb je civilní varianta dobře zvládnutá, u pohřbů to platit nemusí.

​Propagovat se proto snaží i věci, které z našich tradic zmizely, nebo naopak zavádět nové. Lidé třeba údajně často nevědí, že mohou, jako tomu bývalo dřív, nebožtíka obstarat doma a vlastními silami například zajistit jeho přípravu na pohřeb.

[chooze:article;value:549684]

​Zásadní je podle něj nebát se o smrti mluvit a mluvit o ní zavčas, i s dětmi. "Velmi to pomůže smíření, ale i v těch praktických věcech. Aby si to promysleli, předem připravili, mluvili o tom a pak aby se mohli věnovat truchlení, a ne organizování pohřbů," uzavřel.

Celý text naleznete na serveru (http://cocoparis.blog.cz/) zde.