[chooze:gallery;value:33880]
Rosalynn Carterová neměla jednoduché dětství. "Její rodinu postihla extrémní chudoba, protože její otec zemřel, když jí bylo 13 let. Ona se od 13 let musela starat o své tři mladší sourozence, pomáhala své matce. Opravdu pocházela z velmi chudých až nuzných poměrů," přiblížil amerikanista Kryštof Kozák.
Rodině také pomáhali sousedé z okolí. Tak se i Carterová setkala se svým budoucím manželem. "Jsou to známí od dětství, možná proto jim také to manželství vydrželo tak dlouhou dobu," vyjasnil Kozák.
Manželovi byla oporou, nebála se ale také dát najevo, když se jí něco nelíbilo. "Byla velmi výraznou první dámou a svému manželovi hodně pomáhala v kampaních a i potom, když přestal být prezidentem. Často spolupracovali, často měli mezi sebou i spory, i když je před veřejností hájili," popsal Kozák.
"Rosalynn byla velmi rozčarovaná, když její muž prohrál prezidentské volby s Ronaldem Reaganem v roce 1980, protože to vnímala jako určitou nespravedlnost. a chtěla dál pokračovat v své práci pro myšlenky sociální spravedlnosti a další priority, které měla v rámci administrativy," přiblížil Kozák.
[chooze:article;value:529930]
Carterová měla s Nancy Reaganovou, manželkou republikánského prezidenta Reagana, velmi dobré přátelské vztahy, i když politicky s jejím mužem výrazně nesouhlasila. Spolupracovaly spolu třeba v otázce ženských práv v americkém právním systému.
Rosalyn Carterová podporovala péči o duševní zdraví. V 70. letech ale byla jiná situace než je dnes, duševní poruchy, jak poznamenal Kozák, byly v té době v americkou společností stigmatizovány.
"Toho kontroverzního tématu se nebála a dala jej na přední stránky novin do kampaní, dokonce byl přijat přelomový zákon v průběhu Carterova prezidentství právě o poskytování péče osobám s duševním zdravím. Téma duševního zdraví ve Spojených státech je velmi aktuální i dnes," řekl Kozák.
Carterová se ale zabývala například i problematikou uprchlíků na hranicích Kambodže a Vietnamu v době úřadování jejího manžela, tedy jen několik let po konci vietnamské války.
"Ve Vietnamu navštívila uprchlické tábory a to, co tam na vlastní oči viděla, ji podle všeho tak vyděsilo, že spěchala rychle na letadlo, aby se vrátila do Washingtonu a sdělila svému muži, že situace je tak otřesná, že se s ní musí něco dělat," zmínil Kozák.
Podle Kozáka byla Carterová vnímána všeobecně pozitivně. "To, že si ji dnes připomínáme a vyspělé státy si ji připomínají, je důležitý odkaz na solidárnější éru v americké politice, na určitý ztracený idealismus. Americká politika je dnes hodně cynická, hodně nenávistná," srovnal Kozák.
"Jak Jimmy Carter, tak Rosalynn Carterová jsou osobnosti z minulosti demokratické strany, které možná si zasluhují v té dnešní době opět více pozornosti, protože otázky o prosazování základních lidských práv či otázky nějakého mírového soužití jsou stále palčivé, ale zároveň si myslím, že to vzpomínání je takové lehce nostalgické, protože si říkáme, že takovýchto osobností s takto jasně profilovaným sociálním a etickým postojem je v americké současné politice už spíše pomálu," doplnil Kozák.
Celý text naleznete na serveru (http://cocoparis.blog.cz/) zde.