Kombinace sofistikovaného inženýrství a běžné technologie. Tak se hovoří o ztracené ponorce Titan. Oproti jiným má prý jedinečnou výhodu –⁠ je snadno ovladatelná a vyrobena pro hloubkové potápění. "Tato ponorka má mnoho bezpečnostních prvků. Existuje několik různých způsobů, jak se vrátit na povrch," uvedl vědecký spisovatel David Pogue. 

Po celou dobu ponoru má systém v trupu plavidla monitorovat zdraví lidí uvnitř a v případě problému vystoupat na hladinu. V titanové kapsli se pětičlenná posádka přepravuje ve stísněných podmínkách. K dispozici má jeden záchod.

Podle médií museli účastníci před ponorem podepsat, že souhlasí s tím, že ponorka není schválená žádným regulačním orgánem.

[chooze:article;value:509965]

​Potíže ale s ponorkou byly už dřív. Více než tři desítky lidí, včetně oceánografů, průzkumníků mořských hlubin, inženýrů a představitelů firem vyrábějících ponorky, prý před několika lety varovaly provozovatele před možnými "katastrofickými" problémy. A mluvil o nich i bývalý zaměstnanec společnosti OceanGate.

Podle něj je přední sklo ponorky určené pouze do hloubky 1 300 metrů. Přitom se potápí téměř třikrát hlouběji. Naléhal na certifikaci externí agenturou. Místo toho ho společnost vyhodila a zažalovala za vyzrazení důvěrných informací.

Německý podnikatel Arthur Loibl, který ponor k Titaniku absolvoval, deníku Bild řekl, že se v době jeho cesty opakovaně vyskytly problémy s bateriemi a jeden z předchozích ponorů musel být přerušen v hloubce 1 600 metrů. "Tehdy to byla sebevražedná mise. Tam dole to musí být peklo. Je tam jen dva a půl metru prostoru," vyjádřil se. 

Celý text naleznete na serveru (http://cocoparis.blog.cz/) zde.