Kdo by se v zahraničí nechtěl blýsknout svými znalosti zdejšího úředního jazyka? Kdo by nechtěl plynule mluvit jako rodilý mluvčí? Troufám si říci, že každý, kdo rád cestuje a plánuje každoroční dovolenou v zahraničí. Zpočátku je pro některé lidi přirozené domlouvat se rukama a nohama. Ano, i tak to jde. I když to není tak jednoduché a nejde to vždy tak hladce, jak bychom si to představovali. Postupem času stráveného na dovolené nás ale tento způsob dorozumívání se přestane bavit a zatoužíme po tom, umět se alespoň trochu domluvit.

Tato touha vás přepadne ve chvíli, když uvidíte někoho, jak se s číšníkem domlouvá anglicky a ten mu potom bez problémů donese jídlo, které si objednal. Mohu vám něco říct? To zvládnete i vy! Ano, i vy můžete takto komunikovat s číšníkem. Jak toho dosáhnout? Důležité je nejen chtít se dorozumět, také se vám ten musí jazyk líbit, ale především učení se jazyku vás musí BAVIT. K jeho studiu vám podle mého názoru, nesmí chybět odhodlání, touha se jazyk učit a NADŠENÍ se pro něj! Nezáleží na tom, zda budete mluvit s chybami, to je naprosto v pořádku, to postupem času vylepšíte, ale důležité je, že se DOMLUVÍTE! Cizinci ocení vaši snahu a budou mít radost, že mluvíte jejich jazykem. A vy? Vy budete mít naopak radost z toho, že se konečně, beze strachu a beze studu, domluvíte! Nesmíte se však bát mluvit! Vždyť učený z nebe nespadl!

Já osobně miluji francouzštinu a minulý rok, když se mi konečně splnil můj životní sen a já jsem měla jet na poznávací zájezd do Paříže, věděla jsem, že někteří Francouzi neradi mluví anglicky, proto jsem se rozhodla jim i sobě udělat radost a pustila jsem se do studia 26 lekcí francouzštiny jako samouk. Všechny tyto lekce byly udělány tak, abyste své nabité znalosti uměli používat v běžných konverzačních obratech a v základních situacích, jako je např. nakupování, objednávání si v restauraci a konverzace vztahující se k zdravotním problémům. Do mého studia francouzštiny jsem vstupovala s nadšením a s opravdovou touhou se tomuto krásnému a pro mě neodolatelnému jazyku naučit. Učila jsem se tedy každý den jednu lekci se vším všudy, tedy i s gramatickými cvičeními a poslechem článků z učebnice. Ani si neumíte představit, jak jsem byla šťastná, když jsem zjistila, že mi tato moje základní úroveň francouzštiny v Paříži stačí. Je to opravdu skvělý pocit umět se zeptat "Kolik to stojí? Dala bych si palačinku se šunkou a se sýrem, prosím! Nevíte, kde je obraz Mony Lisy?" Pocit, že se alespoň trochu dorozumíte, je opravdu k nezaplacení! Ale musíte chtít a musí vás to bavit!

So, here we go and keep smiling! [i]