Jako vybydlené squaty často vypadají domy v jedné z vyloučených lokalit v Ústí nad Labem ve čtvrti zvané Předlice. Na okraji společnosti zde vyrůstá i řada dětí. Mezi odpadky, špínou, povalujícími se injekčními stříkačkami od drog a v komunitě, ve které mnohdy vládne násilí a prostituce už v raném věku. A právě z takového prostředí často pocházejí děti, které se dostanou do výchovného ústavu.

"No je to tu hrůza. Feťáci tady dělají takové věci, jako že pohřbívají lidi a děti. Tady zabili člověka, už tu teda není, on je v base," popisuje žena z vyloučené lokality.

[chooze:article;value:601455]

​"Máme tady spoustu dětí, které to mají v rodinách velmi těžké, a našim cílem je vracet děti do rodin. Když se dostanou do své rodiny, protože děti jezdí domů na víkendy, tak se nám pak vrátí zfetované a nás to mrzí. Uvědomí si, co je špatně, ale nám pak říkají: 'Oni nám to doma nutí, protože fetují úplně všichni'," říká ředitel výchovného ústavu v Boleticích nad Labem Rudolf Jakubec.

Drogy jsou ve vyloučených lokalitách velmi častý fenomén. V domě, který reportér s jeho obyvatelkou navštívil, narazil hned na několik pytlíků s modrou krystalickou látkou, pravděpodobně metamfetaminem. Podle sociálních pracovníků, kteří pravidelně vyloučené lokality navštěvují, se prý velmi často setkávají s tím, že fetuje celá rodina a drogy jsou podávány i dětem. Důvodů je víc.

Rodiče drogou dítě buď utlumí a mají s ním pak méně práce, nebo je droga podána namísto léku, případně na několik dní slouží k zahnání hladu. Taková je krutá realita. To ale není zdaleka vše. Jak se říká, nic není zadarmo a mnohdy i samotné dítě si na drogu pro sebe a své rodiče musí "vydělat".

[chooze:article;value:598938]

​"Vyskytují se tu holky, určitě," přiznává jedna z prostitutek. "Aby měly na jídlo, některé i na drogy. A hodně chodí, když jsou prázdniny," dodává žena.

"Ano, jsou mladší 15 let. Tady je trasa, kde stojí kamioňáci, je to tady průmyslová zóna. Kamioňák, když chce, tak si ji vezme za určitou cenu," popisuje další prostitutka Martina.

Podle jedné z prostitutek, se kterou reportér mluvil, sem pravidelně jezdil asi 50letý muž z Německa. Tomu jedna z rodin pravidelně prodávala na sexuální hrátky a natáčení takzvaného domácího videa desetiletou dívenku.

"Tady to dělají. Ano, dělají to," odpovídá jiná žena z vyloučené lokality na otázku, zda se tam prodávají děti na sex.

"Přijde někdo, že prodá děti, a ty děti jdou a rodiče to vědí. Jdete jim to říct a pošlou tě do pi*i. Mají auta, tam notebook a vidím, že mi ukazuje fotky a říká mi: 'Máte zájem? Dám vám peníze za děti'," dodává.

[chooze:article;value:611418]

Bez pocitu bezpečí

O tom, že v Předlicích v Ústí nad Labem vzkvétá sexbyznys s místní komunitou, se může člověk přesvědčit, jakmile sjede z hlavní silnice na polní cestu. Vidíme zde několik poházených kapesníků, pánskou ochranu a samozřejmě i poházené injekční stříkačky.

V nedalekém výchovném ústavu jsme před branou počkali, až tam umístěným dívkám začnou vycházky. Skupinka těchto dívek nasedla do autobusu a jejich cesta vedla do velmi známého města, kde podél silnic narazíte na velké množství prostitutek – do Dubí.

"Ano, chodí sem dvě, co o nich vím," odpovídá prostitutka Martina na dotaz, zde sem chodí "šlapat" holky z pasťáku.

"My máme nejvíc dětí z vyloučených lokalit. Já se celkově strašně zlobím, byť naši kluci spáchají závažné trestné činy, ale co ty děti zažily. Vezměte si, že odmala v těch komunitách je tam násilí, drogy, prostituce, předčasné pohlavní dospívání u dívek, občas znásilnění. Jako co čekáme, že z těchto dětí vyroste? Kdy to chceme zastavit?" ptá se ředitel Jakubec.

Dodává, že ví i o případech chlapců, kteří byli znásilněni. "Ano, máme tu několik dětí, které byly v podstatě ve své komunitě využívány pro prostituci," uvádí.

[chooze:article;value:611934]

​"Je to jak kombinace genetických faktorů, tak toho prostředí. To, co jste popisoval, že žijí ve squatech nebo prostředí, které je nebezpečné pro to dítě. Na vývoj dítěte to má obrovský vliv a ti rodiče se tam také z nějakého důvodu dostali," vysvětluje psychiatrička Nikol Přibilová.

"Pak je otázka, zda u nich ta osobnost je v pořádku, či není, co z toho to dítě podědí a co je získané vlivem toho prostředí," dodává.

Většina dětí, které vyrůstají v takto otřesných podmínkách, má pak sklony k agresi a žijí život samy pro sebe. Páchat trestné činy je v jejich očích normální, jakékoliv spory řeší po svém a často brutálním násilím. Proto, aby takové dítě neubližovalo svému okolí a zároveň aby nebylo ubližováno jemu, je umísťováno do výchovného ústavu, takzvaného pasťáku.

Tam pod dohledem celé řady vychovatelů, psychologů a psychoterapeutů probíhá snaha o nápravu i přípravu na opravdu normální život. Problém je, že i vrazi z pasťáku mají nárok na vycházky bez dozoru do doby, než proběhne soud, který jako jediný může rozhodnout o ochranné výchově. To trvá i roky.

[chooze:article;value:607361]

​"Vznikl expertní tým na úrovni ministerstva školství a ministerstva spravedlnosti, který se to snaží řešit. Aby se některé věci, které nefungují v praxi, v budoucnu neděly," říká náměstek ministra spravedlnosti Karel Dvořák.

Proč systém přihlíží a dopouští, aby děti vyrůstaly v tak otřesných podmínkách? Proč se tváříme, že se tohle u nás neděje? Proč se o vyloučené lokality zajímají politici jen před volbami? A zamýšlí se někdo nad tím, že právě zde vyrůstají nové a nové generace s minimálními vyhlídkami na běžný život?

Dokud se nikdo nezamyslí nad tím, co předchází umístění dítěte do výchovného ústavu, ani nemá smysl se zaobírat myšlenkou, jak výchovné ústavy zrušit, protože prý do 21. století nepatří.

Celý text naleznete na serveru (http://cocoparis.blog.cz/) zde.