Během práce na oddělení paliativní péče je podle Exnerové důležité udržet balanc mezi nezbytnou mírou empatie a schopnostmi naladit se na příběhy, naslouchat, ale také si nebrat práci domů. "To je téma každého, kdo se pohybuje v pomáhajících profesích," říká.

I tak ji ale životní příběh jedné z pacientek velmi zasáhl. "Příběh slečny, která byla zdravá a pak následkem vrozeného stavu, který vedl ke zvýšené krevní srážlivosti, o které se nevědělo, prodělala závažnou příhodu, při které byla dlouhodobě resuscitována a výsledek je dlouhodobě nepříznivý," popisuje.

[chooze:article;value:606720]

"Člověk si najednou uvědomí, jak je hranice zdraví křehká. Jak nikdy nevíme. Můžeme mít doma i zdravé dítě a může se přihodit něco, třeba úraz, který najednou rodině převrátí život vzhůru nohama," konstatuje expertka. 

Jak ale sama přiznává, někdy je těžké mít dostatečný odstup. "Jsou situace, kdy člověku přece jenom vyvstane něco osobního. Možná to může být dítě, které je stejně staré jako vaše. Zkrátka jsou situace, kdy musím přiznat, že to nejde," svěřuje se.

Právě vědomé nastavení hranice podle primářky umožňuje efektivní pomoc pacientům. "Musíme se učit, že je potřeba s tím vědomě pracovat, využívat i důležité zdroje opory pro nás jako pro pečující profesionály," vysvětluje Exnerová. Celý díl pořadu si můžete přehrát pod titulkem článku.

Celý text naleznete na serveru (http://cocoparis.blog.cz/) zde.