Marta, ač měla blízko k umění, nakonec vystudovala obchodní akademii. Proč si ji ale vybrala? "Byla blízko a jazyky mi šly strašně moc dobře, ale úplně jsem asi nebyla studijní typ, jako abych šla někam na gympl. Moc mě to nebavilo. A tenkrát se rodiče ještě s dětmi moc neučili, u nás doma teda ne," vzpomínala.

"Mě to ani nezajímalo, na kterou školu bych měla jít dál. Já jsem přemýšlela o té konzervatoři, protože se tam zrovna otvíralo nějaké studium popu a rocku, jenže pak řekli, že to otevřou až o rok později. A to pro mě už bylo jako pozdě. Tak mě přihlásili na tuhle školu. A měla jsem to do ní opravdu asi tři minuty pěšky," dodala Marta.

Jako studentka měla Marta podle svých slov otevřenou hlavu, ale uvnitř byla "líným psem". "Pamatuju si, že jsem v přírodovědě měla blbé známky, ale pak tam bylo něco o ptácích. A ta jedna kapitola o ptácích mě strašně bavila. A pamatuju si, že mě učitelka vyzkoušela a já jsem to všechno věděla," řekla Marta.

[chooze:article;value:585213]

​A právě tak u ní odstartoval celoživotní zájem. "Já jsem i ve svazu ornitologů. Ptáci jsou moje záliba. Ti opeření," obezřetně upozornila. "A všechno jsem to uměla poté, co jsem si to jen jednou přečetla. Tak jsem si položila otázku, proč to nedělám častěji? A řekla jsem si, 'já si teďka budu každý den dávat pozor v té škole a vždycky si to doma přečtu'. Jenomže sliby chyby. Takže ty známky potom nebyly úplně až tak dobré," přiznala.

Měla ale spoustu dalších zálib. "Já jsem se s kamarádkami pořád toulala po ulicích, chodily jsme na procházky a já jsem hodně četla. To mě bavilo. Pamatuji si, že třeba jsem zbožňovala Pipi Dlouhou punčochu, a tu jsem si četla pod peřinou s lampičkou, aby naši neviděli, že čtu. A potom jsem milovala Hobita. A to mi bylo deset let. V deseti letech jsem se naučila runy kvůli knížce," přiblížila.

[chooze:article;value:584821]

​V 17 letech odjela Marta na rok do Spojených států. "Já jsem vždycky milovala nové začátky. Milovala jsem nové výzvy. Myslela jsem si, že Amerika je zem zaslíbená, kam člověk musí jet. A tenkrát v těch devadesátkách to fakt ještě bylo. Země všech snů," prohlásila.

Po maturitě se nedostala na vysokou školu a řekla si, že by vyzkoušela tlumočnictví a překladatelství. I s češtinou totiž hovoří pěti jazyky – španělsky, anglicky, německy a francouzsky. Ale pak už se začala rozjíždět její historie s kapelou Die Happy a její hudební kariéra. Na celý rozhovor se můžete podívat pod titulkem článku.

Celý text naleznete na serveru (http://cocoparis.blog.cz/) zde.