[chooze:gallery;value:34880]
Jsou tomu už dva roky, co ruská armáda překročila ukrajinskou hranici s cílem podrobit si svého souseda. Rusko přitom původně počítalo s tím, že do tří dnů zvítězí. Místo bleskové výhry však rozpoutali vleklý konflikt. Ukrajinci se nechtěli dát lacino, a tak některé důležité bitvy trvaly celé měsíce.
Bitva o Mariupol
Prvním městem, na které se v první fázi války obrátila pozornost světa, byl přístavní Mariupol. Město na pobřeží Azovského moře se už jednou ruskému útoku úspěšně bránilo v roce 2014. Tehdy se při bojích osvědčil dobrovolnický pluk Azov, který pomohl město ubránit. Začlenění původně ultrapravicového pluku do ukrajinské armády později Rusko použilo jako důkaz, že Ukrajinu ovládají nacisté.
Členové pluku Azov Mariupol bránili i při druhém obléhání, která začalo hned první den invaze 24. února 2022. Ukrajinci město bránili několik týdnů, nakonec se však stáhli do areálu ocelárny Azovstal, kde se v podzemních tunelech ukrývali kromě vojáků také obyvatelé města, kteří nestihli uprchnout.
Obrana Mariupolu trvala až do druhé poloviny května, kdy se vyhladovělí a vyčerpaní ukrajinští vojáci začínali postupně vzdávat. Poslední jednotka se Rusům vzdala 20. května. Celkem z Azovstalu odvezli Rusové přes dva tisíce zajatců. Útok na město šokoval ruskou brutalitou. Podle organizace Human Rights Watch zahynulo na následky bombardování nejméně osm tisíc civilistů.
Obléhání Kyjeva
Počáteční ruský útok směřoval ze tří směrů. Z okupovaného Krymu na jihu, ze separatistických republik na východě a z Běloruska na severu. Severní útok mířil na hlavní město Ukrajiny a měl válku rychle ukončit. Jenže ruská armáda několikrát fatálně selhala.
První útok na Kyjev spoléhal na dobytí letiště Hostomel na okraji metropole. Jeho prostřednictvím by Rusko dodávalo zásoby obléhajícím vojákům. Jenže Ukrajincům se podařilo útok ruských výsadkářů hned první den, tedy 24. února odrazit. A pro Rusy tak začala spousta problémů.
[chooze:article;value:542799]
Ve snaze podpořit obléhání Kyjeva vyslali 3. března Rusové konvoj dlouhý téměř 65 kilometrů směrem k hlavnímu městu. Tvořily jej zejména tanky a bojová vozidla, ale také zásoby munice, jídla a paliva. Ke svému cíli však konvoj nedorazil. Ukrajinská armáda jej úspěšně zdržela přepady, problémy však dělalo i počasí a nedostatky paliva a náhradních dílů.
Ruská armáda se nakonec od Kyjeva stáhla a 2. dubna byla celá Kyjevská oblast opět osvobozená. Ustupující armáda však za sebou zanechala krvavé stopy. Městečka Irpiň a Buča se stala symbolem ruské krutosti, když vyšlo najevo masové vraždění civilistů, jejichž těla se povalovala po ulicích i v narychlo vykopaných masových hrobech.
Bitva o Severodoněck
Jednou z nejurputnějších bitev prvního roku války bylo ruské obléhání města Severodoněck. Při této bitvě Ukrajinci plně využili výhod obrany ve městě. Výsledkem však bylo zničení nebo poškození 90 procent všech domů v Severodoněcku.
Rusko bitvu, která trvala od 6. května do 25. června 2022, nakonec vyhrálo, když se Ukrajinci stáhli do nedalekého Lysyčansku. Počty ruských padlých se však odhadují na několik tisíc. Mezi nimi byl i plukovník Roman Kutuzov, který byl jedním z prvních ruských vysoce postavených důstojníků, kteří ve válce na Ukrajině padli.
Okupace Záporožské jaderné elektrárny
Záporožská jaderná elektrárna je největší elektrárnou svého druhu v Evropě. V ruských rukou je od 4. března 2022. Bezpečnost elektrárny byla na začátku války diskutovaným tématem, zejména kvůli incidentu, kdy ruská armáda jeden z jejích bloků zasáhla raketou. Naštěstí však elektrárnu nepoškodila. V současnosti je z větší části vyřazená z provozu a její okolí je silně zaminované.
[chooze:article;value:542613]
Charkovská protiofenziva
Jednou z nejúspěšnějších ukrajinských operací je znovudobytí Charkovské oblasti, kterou Ukrajinci provedli mezi 6. zářím a 2. říjnem 2022. Při bleskové operaci se ruská obrana zhroutila téměř bez boje a Ukrajina tak za tři týdny získala zpět přes 12 tisíc kilometrů čtverečních svého území zpět.
Velkého úspěchu dosáhla Ukrajina mimo jiné i dezinformační kampaní, při které přesvědčila ruské vedení, že zaútočí jinde na frontě. Oslabenou obranu Charkovské oblasti tak snadno přemohli.
Vítězství bylo pro Ukrajinu významné zejména z morálního hlediska. Podařilo se při něm také dobýt město Izjum. V lesích okolo Izjumu začalo také velké vyšetřování ruských válečných zločinů poté, co v nich vyšetřovatelé v masových hrobech objevili přes 400 mrtvých těl, z nichž velká část nesla známky mučení.
Chersonská protiofenzíva
Druhý masivní úspěch slavila Ukrajina o měsíc později. Na jihu Ukrajiny podnikla protiofenzívu, která skončila 11. listopadu osvobozením města Chersonu. To bylo jediným oblastním městem, které se Rusku podařilo při prvotním útoku dobýt.
Ve prospěch Ukrajinců hrály především ruské problémy se zásobováním. Museli totiž složitě přepravovat zásoby přes veletok Dněpr, což jim komplikovalo ukrajinské ostřelování. Nakonec se z Chersonu stáhli, čímž ztratili jediné území na pravém břehu Dněpru, které ovládali.
Bitva o Bachmut
Nejdelší a nejslavnější bitvou války na Ukrajině se stala vleklá a krvavá bitva o Bachmut. První útok na hornické město zahájilo Rusko 1. srpna 2022. Většinu jeho sil tvořily jednotky žoldáků z Wagnerovy skupiny vedené miliardářem Jevgenijem Prigožinem.
Bachmut proslul zejména vytrvalostí ukrajinské armády. Věta "Bachmut stojí!" se stala ústředním heslem ukrajinské propagandy, wagnerovcům se však i díky jejich početní převaze postupně dařilo získávat kontrolu ve městě ulici po ulici.
Na ruské straně bitvu provázely četné hádky a neshody Prigožina s ruskou armádou. Wagnerovci si často stěžovali na nedostatek zásob, zejména munice, což se projevovalo mohutnými ztrátami. Podle odhadů samotné Wagnerovy skupiny bojovalo o Bachmut 78 tisíc wagnerovců, z čehož 22 tisíc padlo a dalších 44 tisíc utrpělo zranění.
[chooze:article;value:542261]
Bitva o Bachmut skončila 20. května 2023, tedy devět měsíců, dva týdny a pět dní po prvním ruském útoku na město, Pyrrhovým vítězstvím Ruska. Po obsazení města totiž musela armáda znovu načerpat síly, než se mohla pustit do jakýchkoliv dalších operací. Pro srovnání bitva u Stalingradu, jedna z nejslavnějších bitev druhé světové války, trvala "jen" pět měsíců.
Prigožinova vzpoura
Po dobytí Bachmutu se wagnerovci stáhli do svého sídla v Rostovu na Donu. Napětí mezi Prigožinem a ruským vojenským vedením se stále stupňovalo, což nakonec vyústilo v překvapivé rozuzlení. Prigožin a jeho muži se 23. června 2023 vzbouřili a vytáhli směrem na Moskvu.
Rebelie ruskou armádu zaskočila. Prigožinovi žoldáci, kterých bylo podle konzervativních odhadů asi osm tisíc, obsadili Rostov na Donu i Voroněž a po dálnici M4 postupovali k Moskvě prakticky bez odporu. Při vzpouře sestřelili i několik ruských vrtulníků, které se je snažily zpomalit.
Prigožinova vzpoura však neměla dlouhého trvání. Hned následující den se podařilo vyjednat dohodu mezi vedením wagnerovců i ruskou vládou a wagnerovci se tak zastavili. Dohru měla rebelie po dvou měsících, kdy 23. srpna nad Tverskou oblastí spadlo letadlo, v němž letěl Prigožin i vedení jeho žoldáků. Z pádu letadla západní tajné služby obvinily ruskou vládu. Samotní wagnerovci byli postupně začleněni do ruské armády.
Zasažení Kerčského mostu
Mezi symboly okupace Krymu Ruskem patří Kerčský most, který spojuje poloostrov s ruským územím. Jedná se i o strategicky důležitou stavbu, díky níž mohlo Rusko snáze zásobovat své síly na jihu Ukrajiny. Pro Ukrajince se tak stal Kerčský most jasným cílem.
Na most podnikli Ukrajinci dva úspěšné útoky. K prvnímu došlo 8. října 2022, kdy explodovalo nákladní auto, které porušilo vozovku i důležité železniční spojení. Podruhé poškodili Ukrajinci most 17. července 2023 dvěma explozemi způsobenými námořními drony. Část mostu se tehdy zcela zhroutila do moře.
Bitva o Avdijivku
Zatím poslední velkou bitvou války na Ukrajině bylo obléhání Avdijivky. Město na okraji už deset let okupovaného Doněcku Ukrajinci proměnili v průběhu let v pevnost, která měla ustát útok Rusů. Příležitostné výpady a útoky na Avdijivku probíhaly už od roku 2014, ale až loni 10. října začala skutečná bitva.
Ruské síly své útoky na podzim zintenzivněly, výsledkem však zpočátku byly pouze velké ruské ztráty, zejména ve vojenské technice. Ukrajinská armáda se ve městě dlouho úspěšně bránila, postupně se však Rusům podařilo pronikat hlouběji do města. Ukrajinci nakonec rozhodli o stažení svých sil z Avdijivky letos 17. února.
Podobně jako Bachmut i tato bitva byla pro ruskou armádu Pyrrhovým vítězstvím. Rusko v bitvě prokazatelně ztratilo 214 tanků, zatímco Ukrajinci pouze 18. Rusko bitvu sice vyhrálo, poměr jeho ztrát vůči těm ukrajinským ale činí přibližně 12 ku 1.
Dva roky války: Málo zásob, dlouhá cesta k pomoci, popsal český dobrovolník:
Celý text naleznete na serveru (http://cocoparis.blog.cz/) zde.