"Táta patřil mezi ty bohémy scény Činoherního klubu. Menšík, Hrzán, Kodet a další, kteří táhli Prahou. Vraceli se v ranních hodinách. Je ale pravda, že můj tatínek, který toto všechno absolvoval, byl rodinný typ. A třeba vstal po takovém tahu a dělal nám všem snídani, což je věc, která je celkem vzácná. Tatínek u nás vařil, protože jako herec měl víc času," řekl Kostelka.
Po herectví Martin toužil už jako malý. "Táhlo mě to tam. Měl jsem první nemluvenou roli v 11 letech. Měl jsem tendenci v tom pokračovat, dělal jsem v 16 konkurz na povídkový film Tak láska začíná a to tatínek naprosto zarazil, že musím nastartovat gymnázium a úplně jinou kariéru," zmínil kardiochirurg.
[chooze:article;value:533664]
Už jako lékař si zahrál epizodní roli ve filmu Stupně poražených. "Musel jsem tam skutečně pětibojaře Bártu píchnout do achilovky. To bylo mučení a on žádnou nepotřeboval, to mi bylo žinantní. V Německu jsem hrál ve filmu sám sebe, chirurga. Točili jsme to asi devět hodin a dali mi za to dva chlebíčky," podotkl Kostelka s tím, že za tuto kratičkou roli získal i cenu.
Na škole mu to ze začátku moc nešlo. "Unikal jsem výuce. Roznášel jsem dříví, uhlí, zatápěl a organizoval jsem odvozy sběru. Můj tatínek řekl učitelce, že kvituje moji pracovitost, ale že by byl rád, abych aspoň 30 procent trávil ve výuce a nezajišťoval chod školy," vzpomínal s úsměvem Kostelka.
[chooze:article;value:531650]
Na gymnázium tak nastupoval jako jeden z nejhorších žáků, což se mu samozřejmě nelíbilo, a vypracoval se na toho nejlepšího. "Táta si dokázal představit mnou budoucnost spíše v lékařském odvětví než v nestabilním herectví," řekl kardiochirurg.
K této profesi vede dlouhé studium. "Na dětskou kardiochirurgii se učíte deset let, abyste to zvládl. Skutečně ta nejmenší srdce jsou u miminek starých několik dní. Ty mají srdce velikosti pingpongového míčku. Třeba provádíte velmi komplexní operaci, kdy musíte ty cévy prohodit. Princip operace je daný, ale co je důležité, že prakticky nemůžete udělat chybu. Tu operaci nemůžete opakovat," popsal.
Celý text naleznete na serveru (http://cocoparis.blog.cz/) zde.