Rockerský speciál Víkendové Snídaně byl napěchovaný vším, co k tomuto životními stylu patří. Kromě motorkářů a tatérů se do studia přišel podívat také člověk, který je ztělesněním českého rocku. Víkendovou Snídani navštívil baskytarista Pražského výběru Vilém Čok.

Rockerem podle Čoka nemůže být jen tak někdo. "Musí to vyplynout z podstaty a povahy toho člověka. Nejde si říct 'a teď budu rocker,' protože to každý pozná," prohlásil Čok. Klíčem je tak přirozenost v názorech, postojích a životním stylu člověka.

[chooze:article;value:487983]

To ale neznamená, že rockerství je jen o tvrdé muzice a tvrdých postojích. Sám Čok přiznal, že rocker může být i něžný. Sám to ukázal na fotce, kde bez okolků pózuje s kočárkem. "I rocker může kočárkovat. Kdo ví, co v tom kočárku je, jestli to je moje dítě nebo ne," smál se Čok.

Promluvil také o svém oděvu. Svoji vestu, kterou má pošitou řadou nášivek a odznáčků, si pořídil už v roce 1993. "Je to taková rockerská relikvie, která se prodává i za 30 tisíc. Je to symbol toho našeho života. Rád v ní chodím a často v ní i hraju," pochlubil se.

Další věc, která ke správnému rockovému hudebníkovi patří, jsou jeho tetování. Čok byl podle svých slov jedním z prvních, kteří měli v Česku barevné tetování, pro které si musel dojet až do Západního Berlína. "Lidi se na nás koukali pomalu jako na vyvrhele. A teď je to úplně běžná věc," prohlásil Čok, který ale zároveň přiznal, že mu to trochu vadí. Podle něj se totiž trochu vytratila originalita, která původně byla s tetováním spokojena.

[chooze:article;value:485517]

O tom, které vlastnosti potřebují rockeři, aby uspěli, napsal Čok celé nové album s názvem 4 kruhy. Každý z kruhů označuje jednu tuto vlastnost. "První kruh je jasný, to je nota. Každý muzikant musí umět hrát, aby dokázal zaujmout fanoušky," vysvětlil.

Na druhém místě je štěstí, bez kterého ani sebelepší kapela neuspěje. Čok do toho počítá i štěstí na lidi a situace. Třetí kruh je kruh idejí, který spočívá v názorech a stylu a to jak módním, tak hudebním.

Čtvrtý kruh je však ten nejdůležitější. "Je to kruh času, který obepíná ty zbylé tři. Muzikanti to musí vydržet. Nejde to udělat tak, že přijde muzikant, založí kapelu a za rok je slavný. To trvá deset, patnáct, dvacet let, než se něco vůbec začne dít," vysvětlil Čok.

Celý text naleznete na serveru (http://cocoparis.blog.cz/) zde.