Povinnost pomáhat cítil mladík z Dortmundu vždycky. K tomu vydat se do napadené země ho nemusel nikdo přemlouvat, bylo to jeho niterné rozhodnutí. Původně chtěl zamířit do města Dnipro jihovýchodně od Kyjeva.

"Ale plán se změnil, když byla vyhozena do povětří přehrada Kachovka. Místo toho jsem zamířil na jih a setkal se tam s jiným týmem. Poté jsem se vydal na svou první misi," vzpomíná Ruben.

List Kyiv Independent připomněl, že destrukce kachovské přehrady v červnu 2023 způsobila záplavy v Chersonské oblasti, které zatopily asi 80 obcí a o život připravily stovky lidí.

[chooze:article;value:609542]

Seděli a kreslili křídou

​Rubenův tým byl na cestě teprve chvíli, když jejich auto spatřil dron. "Museli jsme se krýt. Bylo to opravdu nebezpečné a smrt se zdála být všudypřítomná. Kontrolní stanoviště asi 200 metrů před námi bylo zasaženo. Jediná alternativní cesta vedla přes zaminovaná pole. Ruský průzkum je přesný – jejich bezpilotní letouny dokážou zpozorovat vozidla na vzdálenost několika kilometrů. Jakmile se něco pohne, zahájí palbu," řekl mladík zpravodajskému webu Euronews.

Nepomohlo jim ani označení jejich vozidla jako vozu, který poskytuje lékařskou pomoc. Útočníci na červený kříž na střeše auta nedbali. Aby se jejich skupině podařilo uniknout bez zranění, museli být trpěliví. "Počítali jsme zásahy a všimli si vzorce – nebyla to nepřetržitá palba, ale taktické salvy. Když nastala mezera trvající asi 30 až 40 vteřin, vyrazili jsme na cestu."

[chooze:article;value:608957]

​Po dalším zásahu nastalo ticho. Ruben to považoval za znamení, že dělostřelectvo se přemístilo. "Proběhli jsme kontrolním stanovištěm právě včas. Několik vteřin poté, co jsme prošli, dopadly další střely," řekl mladík. Na Ukrajině nikdy neměl v úmyslu zůstat dlouhodobě. Jeho cesty obvykle trvaly tři až šest týdnů. Svůj první návrat domů popisuje jako "intenzivní".

Nedlouho poté se doma zúčastnil střeleckého festivalu. Zažil tam ale záchvat paniky. "Příliš mnoho lidí, příliš velký hluk, žádná kontrola," uvědomil si. Na Ukrajině velké davy lidí zpravidla znamenají nebezpečí – jsou častým terčem ruských útoků. Přesto bylo Rubenovi jasné, že se vrátí.

V létě 2023 se vydal na svou druhou misi, tentokrát na východ země. "Nejvíce mě zasáhli lidé, které jsem tam potkal. Děti ve vesnicích, které dostávaly sladkosti. Nejvíc mě trápí to, že nevím, co se s nimi stalo," přiznává.

[chooze:article;value:608837]

​Zvláště ho dojala malá holčička, kterou potkal v jedné z vesnic. Mluvili každý jiným jazykem, přesto jim bylo v přítomnosti druhého dobře. Seděli spolu na zemi a kreslili křídou.

"Pořád vidím tu šesti- nebo sedmiletou holčičku, která sebou cukne pokaždé, když dojde k výbuchu. Narodila se do války. Nepoznala nic jiného," uvědomuje si mladík. Dívka mu dala plyšovou hračku, kterou stále nosí u sebe. Dodnes neví, co se s ní stalo.

"Snažil jsem se to zjistit, ale je tolik příběhů, tolik životů, kterých se to každý den týká, že je snadné ztratit přehled," řekl. Ruben se dodnes nemůže zbavit vzpomínky na jejich setkání. "Neudělala nic špatného. Jen si hrála, a přesto musela trpět," vnímá nespravedlnost.

Příběhy, jako byl ten její, jen prohloubily Rubenovo odhodlání dál pomáhat.

Tlačím na Rusko, mírová dohoda už je na obzoru, tvrdí prezident Trump (04/2025):

Celý text naleznete na serveru (http://cocoparis.blog.cz/) zde.