Pan Petr donedávna žil, dalo by se říct, obyčejný život. Dokud jednoho dne při práci nedošlo k tragickému úrazu, který mu ho převrátil naruby. V důsledku vážné nehody přišel o jednu nohu. "4. srpna 2019. Úraz v zaměstnání. Z vysokozdvižného vozíků mi spadly na nárt trámy a přerušily mi nervový systém, noha mi začala hnít zevnitř. Řekli, že tam jsou odumřelé nervy, noha bude černat dál a musí pryč. A jediná možnost je amputace," říká Petr Furch.

Dlouho se potýkal s bolestí, fyzickými a psychickými následky. Před několika týdny musel podstoupit další zákrok. Velkou oporu má v manželce Monice. Jak se postupně učil žít s novou realitou, dostalo se mu právě od ní nečekané podpory.

Monika je v první řadě máma dvou dcer, se kterou se život také nemazlil. Trpí těžkou a ne tak rozšířenou nemocí, která dokáže vyřadit člověka z běžného života. Redakce Na vaší straně na ni narazila před časem, když upozorňovala na problematické nemoci, které pojišťovny potažmo stát nezařadily do svých tabulek.

[chooze:article;value:602095]

Manželé jsou na sobě závislí nejen vzájemnou pomocí, ale i finančně. A aby toho nebylo málo, na začátku letošního roku se Petrovi během jízdy vznítilo auto. "Žijeme na vesnici a všechno musíme řešit ve městě. Lékaře, nákupy, úřady... Takže já musím vždy sehnat někoho, kdo nás odveze," říká Petr Furch.

​Lidé, kteří přišli o téměř celou nohu, mají ze zákona nárok na koupi vozu, který jim je poskytnutý jako zdravotnická pomůcka. Cíl je jasný – aby mohli fungovat v běžném životě. Když ho Petr získal, bylo to vysvobození, alespoň na chvíli se totiž zbavil závislosti na ostatních. 

Když se auto vznítilo, v tu chvíli při Petrovi stáli všichni svatí. On sám vyvázl bez jakékoli újmy. Po této události přišlo ale přece jen zklamání, a to státní byrokracie. Aby mohl dostat nové auto, musí zaplatit 37 tisíc. Před necelými dvěma roky získal na pořízení tohoto shořelého necelých 200 tisíc korun. Ze zákona ho musí užívat 84 měsíců, tedy sedm let. A pokud se tak nestane, musí poměrnou částku vrátit. "A i když to byla technická závada, musím doplatit, abych mohl zažádat o dotaci na to nové auto. A to z důchodu nejsem schopný dát ani náhodou," shrnuje Petr Furch.

Pomoc se nakonec našla

"Ta nejvyšší poskytovaná částka se teď nedávno navyšovala o DPH a je to 285 tisíc korun s tím, že jsou to vlastně lidé, kteří mají nejnižší příjmy. Jinak ty příjmy se testují pomocí stanovování životního minima, a jak stoupají příjmy, tak ten příspěvek zas klesá," vysvětlila Iva Merhautová, ředitelka Sekce sociálního pojištění a nepojistných dávek ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV).

[chooze:article;value:598489]

​Manželé věděli, že i když čelí spoustě překážek, nikdy nejsou sami. Velkou podporu nachází v přátelích, zejména v kamarádce Zdeňce. Když se dozvěděla, že Petr potřebuje nové auto, rozhodla se jim pomoct. Založila on-line sbírku, oslovila přátele. "Kdo má auto a přátelí se s nimi, tak vypomáhá. Pro Petra i pro Moniku je auto potřebné. Sbírky nebo pomoc blízkých jsou pro rodinu vzhledem k tomu všemu jedinou možnou záchranou," reagovala kamarádka manželů Zdeňka Tegdová.

Sbírka, přestože byla upřímně založená, se nesetkala s velkým úspěchem. Pomoci se tedy chopil pořad Na vaší straně. Autorka reportáže zamířila rovnou před práh ministerstva a zjišťovala, jaké jsou možnosti. "Tady bych pánovi doporučila, aby se obrátil na krajskou pobočku Úřadu práce s žádostí o prominutí. Oni poté samozřejmě zkoumají příčiny, a pokud to třeba není běžná havárie, ale opravdu něco, co ten uživatel nezavinil, tak lze přeplatek, tu požadovanou částku, prominout," objasnila Merhautová.

Petra nedlouho po natáčení úřady kontaktovaly samy. Žádost obratem podal. "Na to mi dala protokol, že jsem o to požádal, že to bude posílat do Karlových Varů ke schválení a že nedoplatek nebudu muset platit, protože to byla technická závada a auto jsem nevyboural, takže se to zruší a pak můžu požádat o nové auto," dodal Petr Furch.

"Peníze teď buď půjdou na jiný podobný příběh, nebo za to Petrovi koupíme další zdravotní pomůcky," uzavřela mluvčí projektu Znesnáze21 Simona Patelisová. 

Celý text naleznete na serveru (http://cocoparis.blog.cz/) zde.