Přípitek odstartoval oslavu studentů Centra celoživotního vzdělávání. Scházejí se tu několikrát do měsíce s touhou po informacích. Tentokrát dorazili kvůli jubileu. "Upřímně si myslím, že ještě důležitější než to, co se tam dozvědí, je, že se tam setkají s lidmi, kteří chtějí pro sebe něco udělat. A co je důležité – chtějí se pořád ještě na něco těšit," říká Dana Steinová z centra.

Z dvou tisíc studentů Centra celoživotního vzdělávání je 90 a více let dvacítce studentů. "Prakticky už před 20 lety jsem se zapojil, nejdříve v trénování paměti, potom na různé přednášky, od architektury, dějiny a podobně," vypočítává studen Zdeněk Pošvař. Je mu 92 let a podobně jsou na tom i jeho kolegyně, které sedí u stolu vedle.

[chooze:article;value:599385]

​"Sdílíme si navzájem názory a hlavně se těším, že uslyším něco vtipného, že se budu moct zasmát, protože doma toho k smíchu moc není. Mám dům i zahradu, takže práce mám dost i přírody mám hodně, ale přece jenom se potřebuji sejít s lidmi," shodují se jeho spolužačky Dagmar Švarcová a Renata Horešovská.

Slavilo se hlavně hudbou. Ke klavíru zasedl 91letý Radoslav Kvapil, který často o hudbě přednáší. "Hraní si věnuji od šesti let, takže to je už 85 let. A hraju tak dvě tři hodiny denně, já totiž nic jiného neumím. Budu hrát do chvíle, dokud to bude k poslouchání," poznamenal pan Kvapil. Oslavují prý jen občas, převládá u nich spíš touha po vědění.

Celý text naleznete na serveru (http://cocoparis.blog.cz/) zde.