Kdyby stejným způsobem jako stát hospodařily i domácnosti, vlna exekucí by vypadala jako tsunami. "Doufám, že v takové situaci jako stát moc rodin není, protože na splátku toho dluhu bychom museli půl roku pít jen vodu ze Svratky a jíst trávu," popsal profesor ekonomie z Mendelovy univerzity v Brně Lubor Lacina.

Současná generace už snědla zítřejší oběd, od revoluce nabobtnal dluh na trojnásobek a každý rok zaplatíme jen na úrocích sto miliard. "To, co splatíme na úrocích odpovídá tomu, co každý rok dáme na stavbu dálnic," přiblížil ekonom z Masarykovy univerzity Libor Žídek.

Děravou státní kasu ale určitě nemáme kvůli armádě. Česko vypadá jako domácnost, ve které hlava rodiny kupuje hromady vánočních dárků na dluh a šetří přitom na pojištění.

[chooze:article;value:601962]

​"Zásadní položka našeho rozpočtu jsou penze a zdravotnictví," vysvětloval Žídek. Důchody spolknou v Česku třetinu státního rozpočtu, čtyřikrát víc než celá naše armáda. Česko se ale může pořád utěšovat, že velká část Evropy je na tom ještě mnohem hůř. V Řecku, Itálii, Belgii, Španělsku nebo ve Francii mají dluh přes 100 procent.

"Když se ekonomice daří, měl by být přebytkový rozpočet, to se bohužel našim vládám nedaří dlouhodobě," doplnil Žídek. Problém nastane ve chvíli, kdy si našeho hospodaření všimnou ratingové agentury a sníží nám hodnocení. Splátka dluhu pak naroste do astronomických výšin.

"Říkáme tomu dluhová past," vysvětlil Lacina. Do ní ale spadneme spíš kvůli štědrému sociálnímu systému, i kdyby se výdaje na obranu zvýšily až na pět procent, jak požaduje prezident Donald Trump, naše zdravotnictví by pořád spolykalo dvakrát tolik.

Celý text naleznete na serveru (http://cocoparis.blog.cz/) zde.