Děj hry je zasazený do roku 1403 do okolí Kutné Hory. Vávra přiblížil, proč si vybral zrovna toto období a místo. "Když jsem to připravoval, tak jsem seděl s historickými knížkami a přemýšlel, co je takové zajímavé období naší historie, kam by se to dalo šoupnout. Měl jsem nějaké okno, kde jsem chtěl, aby tam byli ještě rytíři v brněních, a ještě ne moc střelné zbraně. A zároveň člověk musí hledat, kdy se něco zajímavého děje," řekl Vávra.

"No a mě tam trklo toto období, já jsem to neznal a nemyslím, že většina Čechů to věděla, že před husitskými válkami se tady stala taková zvláštní jako občanská válka, že unesli Václava IV. a Zikmund přitáhl s docela velkou armádou a začal to tady dost násilím pacifikovat a řešit. A táhlo se to docela dlouho," dodal Vávra.

 Výhodou podle něj také bylo, že období nebylo dostatečně zmapované, což mu dalo určitý prostor a svobodu v přípravě děje. Když měl vybranou dobu, přikročil k výběru místa. "Kutná Hora v té době byla druhým největším městem v zemi, strašně bohaté. Zikmund ji dobyl a měl tam ležení. Takže vlastně si to o to samo řeklo," vyložil Vávra.

[chooze:article;value:597278]

​"Středověk je braný dost jako taková krutá, škaredá, zubožená doba, kdy všichni měli zkažené zuby a chodili v zabláceném oblečení. Každý to známe, jak to v těch filmech vypadá. A tak to nebylo. Když nebyla zrovna válka, tak ta doba byla vlastně dost pěkná. Všechno bylo spíš barevné, všichni chodili v barevných oblečeních, samozřejmě barvy byly omezené technologiemi, ale tendence byla mít všechno barevné. Rytíři si přes brnění dávali nádherné látkové vrstvy, budovy byly malované, dokonce i kamenné nebo dřevěné sochy, které dnes máme, byly malované," přiblížil Vávra.

"Lidé se k sobě chovali víceméně dobře, protože byli silně věřící a byla to pro ně v zásadě téměř jako povinnost skoro, a třeba i daně byly docela nízké. Takže je to opravdu hodně zkreslené, zároveň ti lidi řešili dost podobné problémy jako my," vysvětlil Vávra.

Náročným úkolem tvůrců je vždy skloubit realitu a snahu o vytvoření zábavy. Tady Vávra poukázal na častý nešvar filmařů. "Je takové časté filmové klišé, že filmaři říkají, že něco udělali jinak, než se to stalo, protože to je film a protože to musí být zábava, a já tohle úplně nenávidím, tenhle argument, mně to přijde úplně jako čirá lenost," poznamenal Vávra.

[chooze:article;value:597881]

​Tvůrci KCD2 ale mají jiný přístup. "My většinu věcí, o kterých víme, jak byly, v té hře máme prostě tak, jak byly, aspoň podle našeho nejlepšího vědomí a svědomí. Máme tam samozřejmě věci, které neodpovídají realitě, protože buď to nevíme, nebo neumíme nebo jsme to nevěděli anebo je to nemožné udělat. Používáme třeba moderní jazyk, protože bychom to nedokázali napsat ve staročeštině. Nikdo by to pak nechtěl, protože by tomu nikdo nerozuměl," řekl Vávra. Připustil také, že ve hře je méně akcentováno náboženství, než tomu bylo zřejmě ve skutečnosti.

Tvůrci si opravdu vyhráli se scénářem. "Nejdelší hra měla scénář 1,7 milionu slov, což je hodně. To je prostě několikrát Hra o trůny, ty knížky všechny dohromady. A my máme 2,2 milionu slov. Takže to je fakt extrémně mega dlouhé, nevím, jestli třeba nějaké nekonečné seriály by mohly mít podobně. Možná ani to ne, protože opravdu to množství textů je obrovské. Píše to 20 lidí," uvedl Vávra. Na celý rozhovor se podívejte pod titulkem článku.

Celý text naleznete na serveru (http://cocoparis.blog.cz/) zde.