"Izraelská vojenská letadla provedla údery zaměřené na řadu objektů, včetně jednotek protivzdušné obrany a skladů raket země-země," uvedl deník Times of Israel s odvoláním na Syrskou observatoř pro lidská práva, která podotýká, že šlo o nejtěžší údery v syrské pobřežní oblasti od zahájení bombardování v roce 2012.
V Tartúsu se nacházela jedna ze dvou ruských vojenských základen v Sýrii, která sloužila jako námořní základna a také jako muniční sklad. Britský Daily Mail uvedl, že exploze dosahovaly takové síly, že magnetometrická stanice v 820 kilometrů vzdáleném Isniku v západním Turecku naměřila zemětřesení o síle tři stupně magnituda. Obrovská exploze, stejně jako sekundární výbuchy, mohou naznačovat přítomnost velkého objemu uskladněné výzbroje.
[chooze:article;value:587612]
Rusko zřídilo námořní vojenskou základnu v Tartúsu už v roce 1971. Až do roku 2017 bylo zařízení klasifikováno spíše jako "materiálně-technický podpůrný bod" než jako základna a je jediným vstupním bodem Ruska do Středomoří. Zařízení bylo využíváno pro dodávky zbraní a zásob během ruské intervence do syrské občanské války v roce 2015. K rozšíření základny došlo v roce 2017 poté, co Asad Rusku poskytl zařízení zdarma na 49 let výměnou za to, že mu pomůže udržet se u moci.
V roce 2015 provozovalo Rusko také základnu Hmímím, kde bylo znovu využito stávající civilní letiště poblíž přístavního města Latákie. Podle ruských státních médií je zařízení údajně dobře chráněno, má bezpečnostní perimetr a protivzdušnou obranu s dosahem až 250 kilometrů. Ačkoli ruská armáda nezveřejňuje počty nasazených vojáků, analytici se domnívají, že po Putinově invazi na Ukrajinu se počet tam umístěných vojáků výrazně snížil.
Ruské ministerstvo zahraničí uvedlo, že právě z této základny v neděli evakuovalo část svého diplomatického personálu včetně běloruských a severokorejských diplomatů. Vedle své kampaně v Sýrii Izrael podnikl také nové útoky na Libanon.
Nové vedení Sýrie slibuje toleranci. Ze země přesto prchají desetitisíce lidí (12/2024):
Celý text naleznete na serveru (http://cocoparis.blog.cz/) zde.