"Ta realita byla velmi krutá. Člověk jde do neznáma. Neví, kde si má zažádat o různé věci, jako je bydlení, práce, kde správně hledat. Nemá hlavně kolem sebe tu osobu, která ho podrží a může se o ni nějakým způsobem opřít," popsal Čihounek pocity po odchodu z dětského domova.

Opustil ho v 19 letech. Životní změnu mu pomohl zvládnout mentor. "To je člověk, dobrovolník, který mi pomáhal v tom životě," vysvětlil. Mentor mu pomáhal právě s běžnými úkony, se kterými se v dětském domově neměl možnost setkat.

[chooze:article;value:554879]

​Spojovat děti s mentory pomáhá nadační fond Krok domů. "My jsme spíš takoví síťaři. Vidíme dítě nebo se na nás obrátí sociální pracovník a řekne, mám tady dítě, nemám pro něj nikoho. A my zalovíme v našich řadách a vždy se snažíme nějakým způsobem objevit někoho, kdo by pro to dítě byl ideální," řekla Hábová.

"Mentora jsem měl od 15 let, takže se mnou pokračoval do nějakých mých 21 let. Pak už jsme se nějakým způsobem rozešli a rozešli jsme se samozřejmě v dobrém," uvedl Čihounek s tím, že i nadále udržují přátelský vztah.

[chooze:article;value:551775]

​A mentora nedostane dítě přiděleného jen tak, musí si vzájemně sednout. "My jsme si ty mentory vybírali a mentoři si vybírali nás. Nevím, jestli to je vhodné říkat, ale jestli znáte takové to horké rande, tak my jsme měli něco podobného," vysvětlil.

Celý text naleznete na serveru (http://cocoparis.blog.cz/) zde.