Profesionálové se srdcem na pravém místě. Každý den se starají o ty, kteří už se bez pomoci neobejdou. Cenu za práci v domově pro seniory si odnesla pečovatelka Petra Baier. "Byla jsem dojatá, protože vím, jak je ta práce těžká a vlastně v té chvíli jsem myslela na to, že bych to přála kterémukoli z těch kolegů, kteří vedle mě stáli. Myslím si, že je ta práce pro mě velikým naplněním a že to tak bude už navždycky," těšila se Baier.

Cenu v kategorii Sociální pracovník získala Božena Kasíková, kterou nominovala Židovská obec. "Tam jsem pracovala jako sociální pracovnice s klienty, kteří prošli holocaustem. Byla to taková škola života pro mě," zavzpomínala Kasíková.

[chooze:article;value:535022]

Bez laskavosti a empatie se prý dobrý pečovatel neobejde. "Člověk musí být srdcař. Srdcař, dělat to, protože prostě to není kvůli nějakému ocenění, ale kvůli tomu, že ho to baví," vysvětlila Irena Opočenská, která získala ocenění v kategorii Manažerka sociálních služeb.

Veřejnost nejvíc ocenila příběh Jany Kurkové, zakladatelky Domácího hospice svaté Markéty ve Strakonicích. Ta zasvětila život péči o umírající v jejich domácím prostředí. "Je to práce, která mi dává velký smysl, a doufám, že to pro mě nebude nikdy práce, ale spíš služba, protože bych to nechtěla dělat rutinou," věří Kurková.

Pro řadu klientů jsou pečovatelé prakticky součástí rodiny, ostatně spoléhají na ně i v těch nejtěžších chvílích. "U některých klientů velmi se dostanu do rodiny, protože k nim jezdím třeba deset let. Tak tam už mě berou opravdu jako svoji příbuznou," popsala vítězka v kategorii Terénní služby Drahuše Řezníčková.

Cílem Národní ceny sociálních služeb Pečovatelka roku je nejen odměnit ty nejobětavější pracovníky, ale i zvýšit prestiž mnohdy nedoceněné profese.

Celý text naleznete na serveru (http://cocoparis.blog.cz/) zde.