Kdyby se pořádal šampionát v rozdávání přezdívek, Češi by suverénně vyhráli. Přezdívku má téměř každý druhý z nás. Dáváme je s oblibou svým kamarádům, mazlíčkům, autům, sousedům nebo svým partnerům.

"Jelikož mám 156 cm, tak mi všichni říkají prcek," řekla paní, kterou štáb televize Nova oslovil v anketě. Jinému pánovi říkali Kořala, další paní pak říkali Dáda, a to i navzdory tomu, že se jmenuje Alena.

[chooze:article;value:519079]

​"Já mám přezdívku Soudruh," řekl další. A vysvětlení je prosté: "Kamarádi mě ze srandy přihlásili do Komunistické strany". Jinému kvůli oblibě ve skládání Rubikovy kostky říkali Rubík.

"My Češi jsme v tom opravdu přeborníci. Přezdívka je vlastně něco, co dává nějaký emoční náboj a vyjadřuje uzavřenou společnost," vysvětlil psychoterapeut Lucian Kantor.

A nejen to – přezdívky dokonce posilují vztahy. Podle sociologů si líbivými slůvky získáváte partnerovu pozornost a jsou znamením, že se vedle své blízké osoby cítíte uvolněně.

[chooze:article;value:517854]

​Na druhou stranu jsou přezdívky, které se s lidmi nesou od dětství, a některé nemusí být vždy lichotivé. "Pokud to trauma bylo v dětství, tak je dost pravděpodobné, že v nějaké podobně zůstane až do dospělosti," vysvětlil psycholog Jeroným Klimeš.

Jsou národy, kterým jejich rodný jazyk moc na výběr s přezdívkami nedává. "Třeba v angličtině je možnost zdrobňování poměrně omezená," vysvětlil Pavel Štěpán z Ústavu pro jazyk český.

Druhá jména neminula ani slavné tváře. Například Jiřinu Bohdalovou znají její spolužáci pod přezdívkou Výškus, herci Michalu Suchánkovi zase od studií říkají Suchoš.

Celý text naleznete na serveru (http://cocoparis.blog.cz/) zde.