Paní Piková žije v Domě seniorů v Mladé Boleslavi už několik měsíců. Na místo ale musela čekat pět let. "Volala jsem každý rok. Každý rok, co jsem se objednala u paní vedoucí," řekla paní Piková.
A není jediná, kdo si musel počkat. Kapacitu má zařízení na 78 lůžek a je beznadějně obsazené. "My máme na 300 žádostí. Ta čekací doba je minimálně kolem jednoho roku," vysvětlila ředitelka Domu seniorů v Mladé Boleslavi Světlana Kubíková.
[chooze:article;value:493908]
Navýšit kapacitu domova teď pomůže rekonstrukce. "Počítá se s novým oddělením, takzvaná DRZ zvláštní režim a 18 lůžek," doplnila Kubíková.
Nové oddělení financuje Mladá Boleslav s přispěním Středočeského kraje. Nejde navíc o jediný projekt, do kterého kraj investuje a který má počet míst navýšit. "Další navýšení, rovněž o 18 lůžek, má kraj v plánu v Domově U Anežky v Luštěnicích, kde v tuto chvíli probíhá veřejná zakázka na přístavbu nového patra. Další veřejná zakázka je vypsána na projektové řešení přístavby nového pavilonu domova seniorů v Jenštejně," sdělil radní Středočeského kraje pro sociální oblast Martin Hrabánek (ODS).
Problém s nedostatkem lůžek v domovech pro seniory ale není záležitostí jen středních Čech. Dlouhé čekací doby jsou třeba i v Moravskoslezském kraji. V jednom z největších domovů pro seniory v Ostravě žije přes 180 důchodců, čekací doba na volné místo může být až dva roky.
"U nás v Domově Sluníčko klasický pořadník neexistuje, máme u nás seznam čekatelů. Přijetí klienta posuzuje multidisciplinární tým, který rozhoduje na základě zdravotního stavu a životní situace," řekl ředitel Domovu Sluníčko v Ostravě Marek Tejzr.
[chooze:article;value:486007]
Ministerstvo práce a sociálních věcí proto podporuje rozšíření domácí péče. "Dlouhodobým cílem resortu je podpora sociálních služeb, které umožní klientům co nejdéle žít nezávisle a soběstačně v domácím prostředí," informovalo ministerstvo. Na umístění v domovech pro seniory teď v Česku čeká 10 až 15 tisíc lidí.
Domácí péče
Problémem nejsou jen místa v domovech pro seniory, ale chybějí i pracovníci v terénu, kteří se o důchodce a postižené starají přímo u nich doma. Kromě hygieny jim pomáhají například s nákupy, vozí jídlo, ale starají se jim i o domácnost.
Už několik let musí žít Jiří Tráva s invalidním vozíkem. Pomáhá mu proto terénní pracovnice. "S oblékáním, s hygienou, třeba i s nákupy. Když máte nahoře konzervy nebo nějaké věci, na které nemůžu dosáhnout," vysvětlil Tráva.
Pečovatelky a asistentky z pražského PROSAZu dojíždějí i za seniory, kteří už nemají dost sil na zajištění některých potřeb. "My jsme schopni a povinni se postarat o člověka jako takového, to znamená od ranní hygieny, vyndání z postele, popřípadě doprovod do zaměstnání u mladších lidí, u starších lidí veškerá péče o domácnost," nastínila ředitelka organizace Iveta Pešková.
[chooze:article;value:485922]
Organizace má i pořadník zájemců o služby, chybí ale další pracovníci. Problémem jsou i chybějící finance. Na plnou výši cen, které by klienti museli hradit, ale jít nechtějí. Problém s nedostatkem terénních pracovníků je ale v celém Česku. Rozvoj terénních služeb brzdí i financování.
Novela zákona o sociálních službách se má zaměřit i na domácí péči. Ministerstvo práce a sociálních věcí ji chce předložit vládě v nejbližších týdnech. Do konce roku chce ještě sepsat navazující novelu právě o financování sociálních služeb.
Celý text naleznete na serveru (http://cocoparis.blog.cz/) zde.