Ruská armáda nemá být moc na co hrdá. Z původně plánované několikadenní operace se stalo prozatím roční martyrium, při kterém objevovala nové a nové příležitosti, v nichž okázale selhala. To je doprovázeno vysokými ztrátami jak na ruské, tak na ukrajinské straně.
"U ruských ztrát se odhady pohybují kolem 150 tisíců vojáků, horní hranice uvádí 200 tisíc, což je enormně vysoké, pro nás nepředstavitelné číslo. Započítávají se tam mrtví i ranění. Ukrajinské ztráty budou patrně také velmi vysoké, odhady jsou nižší, pohybují se v řádech desetitisíců osob. Optimističtější odhady stanovují poměr ztrát Ruska a Ukrajiny na 3:1. S přihlédnutím k počtu obyvatel, kdy Rusů je asi třikrát více než Ukrajinců, je to poměrně vyrovnané," srovnal vojenský stratég Univerzity obrany Richard Stojar.
Zásadní chyby ruského velení
Mezi největší chyby ruského velení patří podcenění Ukrajiny. "Uvěřili vlastní propagandě, že Ukrajina není svébytný stát a že Ukrajinci nejsou skutečný národ. Věřili, že většina Ukrajinců bude Rusy vítat a že ukrajinská armáda je k ničemu. Tomu ale věřila i spousta lidí na Západě," vyjmenoval bezpečnostní analytik Lukáš Visingr.
"Byly i simulace, kdy se udávalo, že pokud Rusko zaútočí na Pobaltí, tak by jeho síly obsadily celé území během desítek hodin. Před dvěma lety proběhla virtuální simulační válečná hra v Polsku, kdy polské síly byly během pěti dnů naprosto rozdrceny," podotkl Stojar.
Druhou a rovněž zásadní chybou Ruska bylo podle Visingra přecenění vlastních sil. Rusku se totiž v posledních asi dvou dekádách před invazí na Ukrajinu vojensky dařilo v lokálních konfliktech, ať už to byla intervence v Sýrii, či obsazení Krymu. Jenže to se jednalo o celkovou sílu, která nikdy v jeden moment nepřesáhla několik tisíc vojáků a dalšího armádního personálu. Na Ukrajině ale musí zvládat statisíce vojáků. "Jejich logistika na to nebyla vůbec připravená. Rusové si čtvrt století hráli na válku a teď na Ukrajině zjistili, co to válka skutečně je," dodal Visingr.
Jak zmínil Stojar, v době intervence v Sýrii nebo například i při operaci v Gruzii v roce 2008 už za sebou ruská armáda měla léta navyšování investic a snah o reformy: "Od roku 2015 se zcela změnil přístup ukrajinských politiků a společnosti k armádě a ze zanedbané položky se stala prioritou. Kvality ukrajinských ozbrojených sil výrazně vzrostly, zatímco ruské stagnovaly a nebyly na výši, jaké se předpokládalo."
Jak přecenil Západ ruskou armádu, stejně tak Kreml podcenil Západ. "Předpokládali, že to bude jako v letech 2014 a 2015, že Západ uvalí nějaké sankce, které trošku zabolí, ale zvládne se to, že možná Ukrajina dostane nějakou symbolickou pomoc, ale nic víc. Naprosto neočekávali, že Západ uvalí sankce, které budou drtivé a potenciálně likvidační, a že bude Ukrajinu zásobovat zbraněmi způsobem, který překonával všechny představy," objasnil Visingr.
[chooze:article;value:491650]
[chooze:minuta;value:caf3fd74-376a-4622-9c89-caf28abf3436]
Ruské přednosti: necitelnost k vlastním ztrátám
Nicméně i tak jsou zde body, ve kterých se dají Rusové považovat za úspěšné. Mezi nejúspěšnější a nejefektivnější ruské jednotky patří ty dělostřelecké. Ve velkých počtech bylo ruské dělostřelectvo nasazeno při letním dobývání Lysyčansku a Severodoněcku na Donbasu. Počet vystřelených ruských granátů přečísloval počet vystřelených ukrajinských desetinásobně.
Jen jak upozornil Visingr, tato převaha neměla tak dlouhého trvání: "Na podzim už začali Ukrajinci uvádět, že to číslo je tak 3–4 ku jedné a teď u Bachmutu je to tak půl na půl. Rusům při tomto tempu střelby odchází dělostřelecké hlavně, jejichž životnost není neomezená. Pak začne klesat přesnost, pokud se používá dál, tak se roztrhne hlaveň a zabije obsluhu, což se už také stalo. Také to vypadá, že jak se mluvilo o tom, že ruské zásoby dělostřelecké munice jsou nekonečné, tak to asi také nebude pravda. Spousta těch zásob zřejmě existovala, ale byla skladována v nevyhovujících podmínkách, kvůli kterým je nepoužitelná. Rusko se nyní snaží nakupovat dělostřeleckou munici v zahraničí."
"Silnou stránkou ruské armády je udržitelnost masivních ozbrojených sil v takto dlouhém konfliktu vysoké intenzity. Právě ani ruská armáda nebyla připravena na takový konflikt, přičemž se v něm nadále drží, ačkoliv se nemohou spoléhat na dodávky externí pomoci," přiblížil Stojar.
Svým způsobem je ruskou "výhodou" také nízká citlivost k vlastním ztrátám. "Ruské ztráty, a to jak materiální, tak lidské, jsou velmi vysoké. Dalo by se říci, že žádný evropský stát ani Američané nemají s takto vysokými ztrátami od druhé světové války přímou zkušenost. V jiných případech by to vedlo k velmi silnému společenskému tlaku na ukončení konfliktu, nebo třeba i k vnitrostátnímu převratu, ruské velení i společnost ale ochotně akceptují tu cenu, kterou je nutné zaplatit ne jen za vítězství, ale i za udržení se v konfliktu," popsal Stojar.
[chooze:article;value:491647]
Ukrajinci se dokázali bránit i vlastními zbraněmi
První hodiny a dny bylo zcela zásadní, aby se pod ruským náporem ukrajinská armáda nerozpadla, jako se to podařilo Rusku při jiných útočných operacích. Ale ukrajinská armáda nejen vydržela, ale podařilo se jí odrazit velmi nebezpečný útok u hostomelského letiště. Ruští výsadkáři jej obsadili hned zkraje invaze a pravděpodobně mělo hrát klíčovou roli v operaci na odstranění ukrajinského politického i vojenského vedení.
"Ukázalo se, že Ukrajinci jsou z hlediska taktiky nesmírně vyspělejší než Rusové, protože se ty roky poctivě učili a potili krev. Ukrajinská armáda prošla rychle velkou transformací. První měsíc nebo dva odráželi Ukrajinci Rusko výzbrojí ze sovětské éry plus přenosnými raketami Javelin a Stinger. Naprostá většina výzbroje ukrajinské armády ale byla ze sovětských časů a jen menšinu vyrobili po rozpadu SSSR. Celkově ale byla ukrajinská výzbroj horší než ruská, přesto dokázali vyhrát a ubránit se tomu prvnímu náporu," okomentoval Visingr.
To je vidět třeba i na přístupu k armádě, kdy se ji Ukrajinci snaží budovat více podle západního stylu, který umožňuje velitelům vyšší míru vlastní iniciativy, což v konečném důsledku usnadňuje proces sebereflexe a adaptace. "Ruská armáda pořád funguje tím sovětským stylem, tedy velmi rigidním, direktivním způsobem, všechno shora dolů, kdy vlastní iniciativa je podezřelá, pokud není považována přímo za škodlivou. Takováto struktura nepodporuje učení a inovace," srovnal Visingr. Samozřejmě to neznamená, že by se Rusové nedokázali poučit z vlastních chyb, ovšem tento proces je podstatně delší a složitější.
Redakce TN.cz pro vás připravila přehled nejdůležitějších momentů války včetně map. Vše najdete v tomto článku na TN.cz.
Po roce války je pro Evropu Rusko nedůvěryhodným vyvrhelem
Po invazi na Ukrajinu se proměnilo vnímání Ruska jak v Evropě, tak i na dalších kontinentech. "Do té doby relativně spořádané vztahy a vazby založené na vzájemné ekonomické spolupráci vzaly vysloveně za své. Ruská federace není nyní vnímána jako partner, se kterým by bylo možné vytvářet jakékoliv projekty do budoucna. Není to partner, který by byl spolehlivý z pohledu mezinárodních vztahů. Naopak je to stát, který je nyní na úrovni ne vyloženě nepřítele, ale je považován za ohrožující pro bezpečnost euroatlantického prostoru," shrnul politolog z Masarykovy univerzity Josef Kraus.
Evropa ale není zcela jednotná v postoji vůči Rusku. "Obecně lze vnímat, že Evropa není až tak jednotná, jak by mohla být, ale není až tak rozvrácená, jak by si asi Rusové sami představovali v kontextu této války," přirovnal Kraus.
Velmi odlišně od Evropy na konflikt nahlíží africké země. "Hlavně země černé Afriky nevnímají ten konflikt jako dramaticky problémový, ani Ruskou federaci takto nevidí, naopak jako problémové vnímají zapojení Západu do toho konfliktu. Západu nedůvěřují, naopak od Ruské federace získávaly podporu, dováží odtud obilí či suroviny," nastínil Kraus. Podobně to mají některé země na Blízkém a Středním východě, navíc takový Írán přímo zásobuje Rusko drony a navazují další spolupráci.
I přes různá prohlášení i nadále vnímá podle Krause Čína Rusko jako spíše partnera proti hegemonii Západu. Konflikt na Ukrajině představuje pro Čínu různé možnosti, kterých se bude snažit pragmaticky využít.
Jinak je to zase mezi bývalými postsovětskými republikami, které v mnohých případech navázaly s Ruskem vojenskou i ekonomickou spolupráci. Kvůli svému silnému zapojení ale není Rusko v některých případech schopné dostát svým závazkům a mezi těmito zeměmi je vidět snaha o určitou emancipaci, o čemž svědčí například postup Arménie.
Komentář ministryně obrany Jany Černochové (ODS) k roku války na Ukrajině:
Celý text naleznete na serveru (http://cocoparis.blog.cz/) zde.