S Nasťou jsme se poprvé setkali v uprchlickém centru v Pardubicích začátkem března 2022, asi dva týdny potom, co ruská armáda zahájila svou údajnou "speciální operaci", tedy brutální Putinovu válku na Ukrajině. Utekla se svou tehdy tříletou dcerou Kaťou a kamarádkou Alinou, která měla čtyřměsíčního syna, z ukrajinského Dnipra před válkou do Česka.

Přes dva měsíce jsme sdíleli jednu domácnost, Nasťa pracovala v prádelně místní charity a Kaťa začala chodit do školky. Pak ale obě ženy i s dětmi zamířily zpět na Ukrajinu, po domovu se jim stýskalo.

Od té doby uplynuly tři roky, válka stále trvá a zemřely v ní desetitisíce vojáků a podle OSN nejméně 12 tisíc civilistů. Nasťa ale dál žije s rodinou v Dnipru – asi 100 kilometrů od fronty.

[chooze:article;value:594951]

Manžel je invalida, já mám rakovinu

"Žijeme ve vzájemnosti a s myšlenkou, že válka brzy skončí. Jak se změnil náš život? Stali jsme se jednotnými a silnějšími. Od té doby, co jsem se vrátila z Česka, jsem nikam jinam nejela," popsala svou situaci.

Rodinu ale potkalo neštěstí. "Můj manžel byl vážně zraněn ve válce. Stalo se to před třemi lety, když byl v Doněcké oblasti. Dostal ránu šrapnelem do nohy," řekla. "Chtěli mu ji amputovat, ale díky bohu vše klaplo, teď je invalida," dodala.

Sama je už dva roky nemocná, má rakovinu. "Podstoupila jsem vážnou operaci a brzy potřebuji další," přiblížila. Vzhledem k jejím i manželovým potížím mají ale problém léčbu zaplatit. "Vybírám peníze. Od státu žádná pomoc nepřichází a nemáme ani příbuzné, kteří by pomohli," povzdechla si. Zatím se jí podařilo sehnat asi polovinu z potřebné částky. Potřebuje infuze, léky proti bolesti, antibiotika.

[chooze:article;value:484765]

​​Mezitím jim nad hlavou denně létají ruské rakety a drony, které vraždí a mrzačí obyvatele před válkou milionového města, jednoho z největších průmyslových center země. Útoky v Dnipru od začátku války zabily desítky civilistů a stovky zranily. Ničí taky jejich domy.

Dcera v šesti letech ví, co je válka

"Pomáháme naší armádě, takže Dnipro je každou noc napadeno. Je to těžké, ale nevzdáváme se," řekla Nasťa. "Rakety a drony neustále létají a zasahují domy a nemocnice. Máme jen sklepy, žádné bunkry," popsala.

Válku těžce nese i její dnes šestiletá dcera Kaťa. Ta se prý bojí sirén, které před útoky varují. Teď už ale méně než dřív. "Kaťa se nejdřív bála, ale teď už si zvykla. Obecně je děsivé vidět, že dítě už v šesti letech ví, co je válka, a nenávidí Rusko," vyjádřila Nasťa své pocity.

[chooze:article;value:543439]

​Vidět své dítě vyrůstat ve válce je pro ni těžké i jako matku. Kaťa by měla za normálních okolností jít v září poprvé do školy. "Školky a školy jsou zavřené, děti se učí doma on-line. Nikdo mi nepomáhá, jsem sama," uvedla Nasťa.

Běžný život ve městě se ale podle ní příliš zásadně nemění a základní služby jsou dostupné. "Obchody, restaurace, banky, vše funguje jako před válkou, není v tom rozdíl," vysvětluje Nasťa. Není údajně ani velký problém sehnat zdravotnickou pomoc, jen člověk musí mít dost peněz, aby ji mohl zaplatit.

[chooze:article;value:595738]

Jsme naživu, to je požehnání

Válka by podle ní měla skončit návratem všech okupovaných území Ukrajině. "Situace na Ukrajině je velmi složitá," připouští ale. "Lidé jsou rozděleni na ty, kteří naši armádu podporují, a na ty, kteří nepodporují. My ji budeme podporovat vždy," řekla. Mezinárodní politiku a zprávy o vyjednávání příliš nesleduje.

Na svůj pobyt v Česku vzpomíná v dobrém. "Samozřejmě si vzpomínám a nikdy nezapomenu. Je to velmi krásná země. Líbilo se mi nejvíc, když jsem se ráno probudila, podívala se z okna a tam bylo žluté pole a modrá obloha," líčila. Kvetoucí řepka a modré nebe jí totiž připomínaly ukrajinskou vlajku.

[chooze:article;value:599140]

​"Moc děkujeme České republice za podporu a pomoc. Díky této podpoře si uvědomujeme, že nejsme sami a máme přátele, jako jste vy, kteří nám podali pomocnou ruku," pokračovala. Lidé v Česku jsou podle ní "velmi zdvořilí a milí".

Uprostřed zuřícího konfliktu ale nemá myšlenky na lepší časy. "Nic takového nemám," odpověděla na otázku, co jí těžkou situaci usnadňuje. "Podporujeme se navzájem a přežíváme válku. Jsme naživu, to je požehnání," dodala. Nepřemýšlí prý ani nad tím, co ji čeká po válce. "Važte si každého okamžiku svého života," vzkazuje jen.

Ruská invaze začala 24. února. Válka na Ukrajině trvá už tři roky (23/2/2024):

Celý text naleznete na serveru (http://cocoparis.blog.cz/) zde.