Před čtrnácti dny oslavili zlatou svatbu. To ještě manželé Šimkovi netušili, že brzy nato zažijí pocity zoufalství a marnosti. "Člověk je z toho úplně vyšinutý.
Já už něco dělám a nemůžu, poposedávám akorát. Nevím, jak to dopadne a kdy se to douklízí. Už hlásí i špatné počasí, tak nevím, jak to dopadne," popisoval Karel Šimek.

Řeka Morava v Bohdíkově vystoupala do jednoho a půl metru a brala všechno, co jí stálo v cestě. Šimkovi měli úplně nový skleník, i ten vzala voda, když se tam valila v metrové výšce. Zbyla z něj jen hromada kovových profilů.

[chooze:article;value:574845]

​Spolu teď ruku v ruce manželé hledají zbytky sil, aby všechno dali zase do pořádku. "Něco připlavalo, co tu máme, něco je naše, něco není naše, to všechno to tady uklízíme a vyhazujeme," popsala Alena Šimková.

Stěny kůlny z dřevotřísky musí pryč, železný odpad je potřeba roztřídit, stejně jako ten dřevěný. Hrábě slouží k odklízení zbytků bahna a hlíny. Všechny věci, které voda proměnila v odpad, končí teď, jak místní říkají, v příkopu.

"Bohužel je toho tolik, že musíme počkat, až zase bude kapacita a zase nám to všechno odvezou," vysvětlila žena. V domě jede už několik dní vysoušečka na plné obrátky, přesto jsou stěny stále mokré a všude je zatuchlo.

[chooze:article;value:575171]

​"Tady jsem měla kuchyňku, kde peču pro děti koláče, někdy cukroví, bohužel je to všechno pryč. Museli jsme to vyhodit, bylo to všechno pod vodou," popisovala Šimková. Kuchyňka skončila taky v příkopě.

Manželé jsou teď vděčni za pomoc nejen svých blízkých. "Starosta byl úžasný, krizový štáb, brigádníci nám pomáhali, takže jsme v tom nezůstali sami. V 1997 jsme byli mladší, to ještě šlo, ale teď, kdyby nám nepomohli druzí a děti, tak nevím, jak by to dopadlo," dodala Šimková.

Celý text naleznete na serveru (http://cocoparis.blog.cz/) zde.