Jak vypadá výuka hodinařiny? "Naučíme se, jak se ty hodinky mažou, jak se rozebírají," říká Hana Peřinová, učitelka hodinářství z Jihlavy.

Vychovává uchazeče o ušlechtilé řemeslo využívající toho nejšpičkovějšího a nejpreciznějšího lidského umu. "Nesmíte mít klepavé ruce a potřebujete dobrý zrak," vysvětluje Lenka Házová, mistryně montáže ze společnosti Prim Nové Město nad Metují.

[chooze:article;value:446872]

​Nutná je i trpělivost. Tu má třeba Nikola Hněvkovská. Studovala práva, ale biflování paragrafů ji nebavilo a našla se až u hodinařiny. "Jedna závada dokáže znehybnit celý stroj, takže jsem schopná přemýšlet i čtyři hodiny nad tím, co tam nefunguje," uvádí studentka Nikola Hněvkovská.

Největší zájem o hodinařinu je paradoxně mezi padesátníky. "Určitě to není jednoduchý obor. Je tam potřeba mít manuální zručnost, trpělivost a dobrý zrak i pevnou ruku" upozorňuje Vladimír Panáček, zástupce ředitele Střední školy průmyslové, technické a automobilní z Jihlavy.

"Když se do toho potom ponoří, tak se určitě do toho řemesla zamilují. Máme i hodinářské kurzy pro dospělé, ty jsou obsazené na tři roky dopředu," dodává Panáček.

[chooze:article;value:535671]

"Pokud chceme výrobu hodinek zachovat, tak jsme nuceni si ty pracovníky vychovávat sami. Pro nás je to cesta, jak se dostat k hodinářům, vyučit si své lidi tady u nás. Máme celkem 11 hodinářů. To záleží na člověku, jak mu to jde rychle. Je to mezi jedním a dvěma lety," uvádí Renata Červenák Nývltová, generální ředitelka Prim, Nové Město nad Metují.

"My je naučíme to, co potřebujeme my na našem strojku, který si tu sami vyrábíme. Máme tu i hodináře, který se kvůli této práci přestěhoval z Ostravy," dodává šéfka společnosti Prim.

Celý text naleznete na serveru (http://cocoparis.blog.cz/) zde.