Jako utahování opasků pojmenoval Václav Klaus v devadesátých letech přerod státem plánované ekonomiky na kapitalistickou tržní. Byl to razantní přechod s velmi omezenou úlohou státu do trhu zasahovat. "Byly tu ale také daně, některé až více než 40 procent, což je pro tuhle dobu nepředstavitelné," podotkl ekonom Štěpán Křeček.

Razantní reforma má dodnes řadu odpůrců. Ekonomiku se podařilo nastartovat a státní dluh přestal růst, jenže do státního rozpočtu nepřiteklo tolik miliard, kolik se od privatizací očekávalo. Mnoho podniků zkrachovalo nebo bylo vytunelováno. "Stát naopak musel na Klausovu privatizaci doplácet stovky miliard. Jenom záchrana bankovního sektoru nás stála asi půl bilionu korun," řekl politolog Lukáš Valeš.

[chooze:article;value:504652]

Vláda Mirka Topolánka si tak dlouho nechtěla připustit, že světová hospodářská krize v novém tisíciletí dopadne i na nás, až mu nakonec nezbylo nic jiného než prosadit balíček později zvaný jako Topolánkův batoh. Ten symbolizuje krok do té doby u nás nevídaný: zpoplatnění každé návštěvy lékaře nebo každé položky na receptu. A také superhrubou mzdu. "Vedlo to k nízké popularitě Topolánkovy vlády, a to zejména kolem krajských voleb 2008," připomněl Křeček.

Premiér Petr Nečas (tehdy ODS) a jeho ministr financí Miroslav Kalousek například snížili provozní výdaje státu o 10 procent a propustili 10 tisíc státních zaměstnanců, ale také škrtli některé sociální dávky. Poněkud zkaženou třešničkou na dortu pak bylo zavedení druhého důchodového pilíře. Přihlásilo se do něj jen 85 tisíc lidí a po pár letech byl zrušen. "Všechny vlády, které ty úsporné balíčky zavedly, se se zlou potázaly," řekl Valeš.

Zkrátka jakmile lidem vláda sáhla na peníze, obzvlášť pokud to dostatečně veřejnosti nevysvětlila a nezdůvodnila, vyvolalo to vlnu nevole a také téměř vždy to znamenalo prohru v následujících volbách.

Celý text naleznete na serveru (http://cocoparis.blog.cz/) zde.