Reklamní poutače křičí ve městech na každém kroku. Jen na jediné ulici na Karlově náměstí v Praze jich je na 60. Často jsou výrazně barevné, až kýčovité.

"Dost často jsou ta nejhezčí místa zkažena právě vizuálním smogem," všímá si specialistka na veřejný prostor a zastupitelka Prahy Kristýna Drápalová (Praha Sobě). Dodává také, že je prostor pro to, jej omezovat.

Po omezení vizuálního smogu volají i někteří cestující v hromadné dopravě, kterým vadí omezený výhled ven. Spor o reklamní poutače se vedl také třeba při rekonstrukci stanice metra Jiřího z Poděbrad, kde nakonec vyhrála estetičnost.

Příkladem toho, jak by to mělo vypadat, je také jeden z obchodních domů ve Zlíně. Obchodníci tam totiž přistoupili na jednoduché, a hlavně jednotné označení svých prodejen.

[chooze:article;value:617017]

Jenže u špatná reklama je reklama. A přináší zisk. Některé firmy si tak z vizuálního smogu vrásky nedělají. "Z mého pohledu je vizuální smog součástí města. Není to jenom otázka billboardů nebo reklamy. Je to i otázka budov a architektury a podobně. Myslím si, že je to prostě součástí ekonomiky, ve které žijeme," tvrdí třeba spolumajitel reklamní agentury Boomerang Martin Vymětal.

"Když v jednom místě máme vícero reklamních ploch v nejednotném vizuálním stylu a je tam mnoho sdělení, tak to pro příjemce toho reklamního sdělení může být značně matoucí," upozorňuje ale Tomáš Šula z Ústavu marketingových komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně.

Dlouho se bojovalo i za odstranění billboardů u silnic. Kvůli změně metodiky v zákoně o pozemních komunikacích by se reklamní plochy mohly ale k některým silnicím prý opět vrátit.

Celý text naleznete na serveru (http://cocoparis.blog.cz/) zde.