[chooze:gallery;value:40550]

​"Nejhorší moment byl, když mi Milan upadl do bezvědomí na několik minut v asi 7 500 m, to jsem věděl, že je to fakt blbý," popsal horský vůdce Roman Kozelka. "Završili to, když nám do vysílačky řekli, že přiletí vrtulník, my na něj čekali v 7 300 m, udělal takový okruh okolo 6 800 m a odletěl. Do vysílačky řekli, že už nepřiletí. V tom došla baterka ve vysílačce," dokreslil zoufalou situaci.

O pár hodin dříve stanul s právníkem Milanem Schagererem v půlce května úspěšně na Mount Everestu. Potvrdilo se ale, že vrchol je teprve v polovině náročné cesty. "Samotné vyvrcholení proběhlo překvapivě docela bez emocí. Byl jsem rád, že výstup skončil. Pocity přišly asi až s odstupem," řekl Milan.

[chooze:article;value:612810]

​"Celý výstup byl v pořádku. Vlastně jsme první polovinu výstupu s mým šerpou Lakhpou, kterému moc děkuji za perfektní přístup a skvělý výkon, stoupali na první pozici," pokračoval. Cestou dolů se ale začala projevovat akutní horská nemoc z nedostatku kyslíku.

"Věděl jsem, že musí rychle dolů. Milan to věděl taky, musel chudák při sestupu dost trpět. Šlapal statečně, ale postupně se hodně zpožďoval, je to, jako když se tak napůl topíš vodou, jak ti natékají plíce," vysvětloval Roman. O vrtulník žádali už ve čtvrtém výškovém táboře v 7 950 m, ale tak vysoko letět vůbec nelze.

"V jednom okamžiku to skutečně dál nešlo," vysvětloval Milan, kterému navíc došel kyslík, Roman mu proto dal svoji lahev a pokračoval jen s občasným nadechnutím od šerpy. "Spouštěli jsme ho na laně dolů po sněhu na fixních lanech, asi hodinu a půl až dvě asi 200 výškových metrů, šlo to fakt hodně pomalu," popsal horský vůdce. Vrtulník se v mezičase podařilo ještě jednou přivolat z vypůjčené vysílačky.

[chooze:article;value:609510]

​"Když jsme čekali, z asi 7 800 m se zřítil cizí šerpa. Nejprve projel po sněhu tak 50 m od nás jeho batoh, pak v saltech letěl on, zastavil ho navátý sníh a pak ještě projela kolem jeho bota. Měl fakt obrovské štěstí, že to nebylo ráno, to už bychom ho asi nenašli. Pravděpodobně měl něco s nohou, možná zlomenou, to s ním řešil můj šerpa na dálku. Ale přežil," doplnil Roman k další vyhrocené situaci.

Pro trpícího Milana nakonec skutečně vrtulník přiletěl. Šlo ale o výjimečnou akci, na Everestu nesmí piloti přistávat a do takové výšky prakticky nelétají. "Byl to italský pilot, horský vůdce a prý asi jediný, kdo takto zvládne letět," vysvětlil Roman. "Přiletěl jen s visícím lanem. Milana jsem cvaknul dvěma karabinami do podvěsu a frčel," dodal.

Ze základního tábora Milana vrtulníkem dále převezli do nemocnice v Lukle. Tam a později v Káthmándú se jeho stav zlepšil. Měl ale obrovské štěstí, že se nestandardní záchrana povedla. "Lékaři řekli, že měl celý hrudník oteklý. Noc by nepřežil," popsal ředitel agentury 8K Expeditions Lhakpa Sherpa webu Outside. Pilot Maurizio Folini je prý nejlepší pilot na světě pro takovou záchranu.

[chooze:article;value:611149]

​Ani krajní zážitek Milanovi obrovský výkon a zážitek nezkalil. "Jako velmi emotivní si pamatuji okamžik někde pod jižním vrcholem. Svítalo, slunce už svítilo a najednou bylo vidět, že kolem už nejsou žádné delší stěny. Že na naší úrovni je okolo jen obloha. V tu chvíli jsem začal mít husí kůži," řekl.

"My jsme nic nepodcenili, příprava byla dlouhá a letitá. Myslím, že technicky a fyzicky jsme byli dobře připravení," uvedl Roman.

Roman s Milanem se na nejvyšší horu světa vydali v rámci společného projektu Seven Summits (česky Sedm vrcholů). Mají v plánu vylézt na nejvyšší hory všech sedmi kontinentů, nyní už jim zbývá jen Vinson Massif na Antarktidě, a že by snahu ukončili, Milan neplánuje.

[chooze:article;value:608372]

​"Jak říká Roman, hory dávají, ale i berou. I pokud sestup nebyl bez problémů, míru zážitku to nedevalvuje. Naopak. Je ostatně otázkou, zda jsme nebyli v obdobných situacích už dříve. V horách jde málokdy vše podle plánu, ale i proto je každý výstup výjimečný," popsal.

"Šlo o náš první výstup na osmitisícovku, a přinesl tak řadu zkušeností, které jsme předtím neměli. Dokázal bych si představit zúročit je, třeba výstupem na vedlejší Lhoce. Na druhou stranu mi expedice přinesla i značný respekt k 'osmičkám'," dodal.

"Co se týče osmitisícovek, na Everest se asi zpět nehrnu. Ale nějakou jinou, nižší, věřím, asi někdy ještě půjdu, třeba i bez kyslíku a třeba náročnější cestou," přidal se Roman. "Důvod je taky úspora času. 45 dní bylo prostě fakt hodně, moc mi chyběly moje děti," doplnil. Podotkl též, že navzdory dobré stravě zhubl 12 kilo.

[chooze:article;value:605685]

​Milanovi je 40 let, pracuje jako advokát a má i vlastní advokátní kancelář v Praze. Mimo zahraničí ho lze nejčastěji potkat při trekování v Brdech nebo Krušných horách. Nebojí se ani dalších sportů a věnuje se taky cyklistice nebo běhu. Kolo a běh má rád v rodném Slánsku a v kopcovité oblasti Džbánu. Také rád podporuje tuzemské pivovary, obzvláště při náročných letních měsících.

Romana v jeho 45 letech hory živí. Je mezinárodní horský vůdce a s klienty obráží vrcholky po celém světě. Odmala miluje výšky a jakoukoliv formu lezení, má rád lyžování ve všech podobách, ať už jde o skialpy na Špicberkách, nebo jízdu ve volném terénu ve Švédsku či Gruzii.

Mimo své horské profese ho živí i stromolezení a bagrování. Pracoval také jako záchranář. Provozuje rovněž zajištěnou horskou cestu (via ferratu) ve svém rodném Slaném.

Celý text naleznete na serveru (http://cocoparis.blog.cz/) zde.