Před každým odjezdem do cizí země by si návštěvníci měli zjistit, jaké tradice a případně i pravidla daná země má. "No, abychom si neudělali ostudu. Ale já se přiznám, že miluji stolování vlastně skoro všude jinde než u nás, protože my jíme hrozně rychle," uvedl.

Popsal, že například v zemích, jako je Francie a Španělsko, je stolování zcela odlišné od toho v Česku. U jídla s přehledem stráví klidně hodinu a půl. "Tady prostě jdeš, koupíš si rychle něco, sníš to. Schválně se zkuste lidí zeptat, co jedli na oběd nebo na večeři. Většinou to nevědí," dodal.

 "Ve Španělsku mají pořád zavřené obchody, nemůžeš si nic koupit, protože jedí. Ale jedí správně, protože jedí pomalu. Jedí hodně i lokální jídla, ta lokálnost je hrozně důležitá," řekl. Země jižní Evropy kladou velký důraz na společenský rozměr stolování. Jídlo tam není jen prostředkem k nasycení, ale především příležitostí k setkání s blízkými. Pokrmy se často servírují doprostřed stolu, aby si každý mohl nabrat, co mu chutná.

[chooze:article;value:609557]

Staša vzpomínal, že si moc oblíbil způsob stolování v asijských zemí. "Když jsem byl v Asii, tak jsme jedli rukama. To bylo úplně geniální. Musíte to určitě vyzkoušet," doporučil. V těchto kulturách nejde o něco nezdvořilého, naopak, je to tradiční a přirozený způsob konzumace jídla.

"Mnohem víc si to vychutnáš. Nás to učili, že si vezmeš rýži, namočíš si ji do něčeho, dáš si to do úst a je to úplně jiný prožitek. My jsme byli ještě v pralese, dali jsme si tam deku na zem a všechno to bylo na principu namáčení si něčeho. Že sis něco vzal, namočil, dal sis to do úst – a bylo to taky super," popsal.

Právě toto stolování přímo v pralese považuje Staša za jeden z největších zážitků vůbec. "Jíst tam uprostřed lesů a všech možných zvířat, je velmi zajímavé. Hlavně proto, že ti to kdokoliv může přijít sníst," smál se. Na celý díl pořadu Experti na cestách se podívejte pod titulkem článku.

Celý text naleznete na serveru (http://cocoparis.blog.cz/) zde.