Paulieho otec se vážně zranil při setkání s kamarádem. Tato událost měla na rappera velký vliv. "Já jsem to tak vychrlil do mikrofonu, ani jsem si to nepsal na papír. A postupně jsem jenom upravoval ty rýmy, ať to tam sedí tak, jak má, ale vlastně to šlo ze mě hned. Bylo to takové, že jsem říkal OK, nahrál jsem to, ale tohle dávat ven nebudu," popsal.

V šuplíku píseň ležela hodně dlouho, na desku vůbec jít neměla. "A pak, když jsme dodělávali tracky a byli jsme ve studiu s klukama, kteří nám tam ještě dohrávali nějaké kytary, a řešili jsme s nimi nějaké zpěvy, takoví dva mladí talenti, tak jsme jim to pustili. A oni úplně sklapli a říkali, 'k tomu jako nic nemáme, sem jako nic dodělávat nebudeme a to musí na té desce bejt'," řekl Paulie.

[chooze:article;value:583316]

​Nakonec padlo rozhodnutí, že se píseň nazvaná 512 na desce objeví. Přidávali ji na poslední chvíli. "Na koncertu v Lucerně, když jsem to pak hrál, prvně jsem jako nevěděl, jestli to budu hrát, nebo ne, a pak, když jsem to tam zahrál, tak jsem měl takový neutichající aplaus, co jsem ještě nezažil. Neutuchající, že lidi prostě tleskali furt, nešlo to zastavit," zavzpomínal.

Prozradil také, že své obtíže prožívá spíš vnitřně. "A samozřejmě jak pro mě, tak pro ty lidi to znamená hodně. Zjistil jsem to už hned první den po vydání té desky, že na tento song bylo nejvíce reakcí. Psali mi a říkali, že se diví, že jsem to vůbec dal ven, ale že díky tomu jsou prostě zase blíž," dodal. Na celý rozhovor se podívejte pod titulkem článku.

Celý text naleznete na serveru (http://cocoparis.blog.cz/) zde.