Za propuknutí poruchy příjmu potravy mohlo v případě Lenky hned několik spouštěčů. "Nástup na střední školu, kdy pro mě tohle bylo hodně náročné, zároveň se odstěhovaly obě mé sestry. A zároveň samozřejmě nepříjemné nebo nevhodné poznámky od mých nejlepších kamarádů na mou postavu. Takže se nějak spustilo peklo," svěřila se Lenka.

Nemoc jí kompletně změnila život. "Osm let jsem se s tím prala. Osm let jsem bojovala se strachem z jídla a nenávistí ke svému vlastnímu tělu," popsala.

Za tu dobu byla třikrát hospitalizovaná v léčebně. Sama ale nebyla přesvědčená o tom, že se z nemoci chce dostat. "Ačkoliv pomoci byly. Byly ze strany rodiny, ze strany přátel, samozřejmě podpora lékařů, tak já jsem nebyla rozhodnutá se toho vzdát. Mně to nějakým způsobem vyhovovalo, chtěla jsem si v tom žít," sdělila.

[chooze:article;value:526309]

Nemoc nakonec přece jen zlomila. Odborná pomoc od lékařů ale podle ní nebyla vždy ideální. "Jsem se setkala se spoustou odborníků, jak už psychiatrů, tak psychologů, nutričních terapeutů. A vždycky mi u každého toho odborníka něco chybělo. Vždycky jsem věděla, že tam tu péči potřebuju trošičku jinou," řekla.

Právě pochopení je prý to, co jí u lékařů chybělo nejvíc. I proto se rozhodla vystudovat nutriční terapii a stala se konzultantkou v centru Anabell, které pomáhá lidem s poruchou příjmu potravy. "Vím, čím si procházejí, vím, jak se cítí, znám ty pocity, které se v hlavě odehrávají," vysvětlila.

Sama Lenka přiznává, že i v jejím případě nastala spousta situací, kdy nad nemocí na chvíli vyhrávala, ale pak do ní zase spadla. A radí ostatním, aby to nikdy nevzdávali. "Bojovat, bojovat dál, nevzdávat se, vyhledávat opět tu podporu a snažit se to znova nastartovat," vzkázala.

Celý text naleznete na serveru (http://cocoparis.blog.cz/) zde.