Jakub Sauer je policista ze speciální pořádkové jednotky. Byl jedním z prvních, kteří zasahovali na filozofické fakultě. "Došla informace, že je v horních patrech, takže jsme se nějak zrychleně dostali nahoru a tam už jsme cítili ve vzduchu střelný prach. Při vyjití schodů už tam byla jedna oběť jeho střelby, už tam byly patrné známky střelby, díry ve zdech, díry ve dveřích a podobně," popsal.

Jeho úkolem bylo poskytovat pomoc raněným a dostat je do bezpečí. "Došli jsme k první třídě, která byla nejvíc zasažena řáděním tohoto člověka a začali jsme tam ošetřovat. Udělal se bezpečnostní koridor až dolů, kde jsme je předávali záchranářům," pokračoval.

[chooze:article;value:589267]

​Na hrůzy, které při zásahu viděl, prý zapomenout nelze. "Člověk ty obrazy samozřejmě má před očima, toho se asi nikdy nezbavím. To, co my si nějakým způsobem namodelujeme na výcvicích, že nám ti poškození křičí, bojí se, tam bylo neuvěřitelné ticho," dodal.

"Já jsem se to dozvěděla na dovolené. Byla jsem tehdy doma, zavolal mi kolega intervent, že se v centru něco děje. Nějaké tři minuty nato volal operační s tím, že žádal všechny prostředky interventů, které máme k dispozici, na místo," řekla policejní psycholožka Julie Gábrišová.

Byla tím, kdo velel ostatním krizovým interventům. "To znamená, že jsem oslovovala hasiče, oslovovala jsem záchrannou službu, nemocniční interventy a společně jsme přijížděli na místo a poskytovali jsme první psychickou pomoc, krizovou intervenci a podporu i policistům a zasaženým," vysvětlila.

Ten den si prý ale zpětně už moc nevybaví. "Na to se těžko vzpomíná. Ono popravdě, jak už byla tma, mrholilo, byla zima, tak vzpomínám na tohle především. Ale ten den si moc nevybavuju, jak to bylo hektické, jak toho bylo hodně, tak ty vzpomínky příliš nemám," uvedla.

[chooze:article;value:589075]

​"Dozvěděl jsem se to asi v 15:05 od televize, kdy mi volali, že pravděpodobně došlo k nějaké události na Palachově náměstí, že ještě neví o co se jedná a jestli je to pravda. Oficiální svodkou z ministerstva vnitra mi to přišlo v 15:25," popisoval krizový psycholog z ministerstva vnitra Štěpán Vymětal.

Jeho úkolem bylo předávat informace z terénu do krizového štábu. Později doprovázel pozůstalé nebo přeživší do čtvrtého patra fakulty na místo, kde pachatel střílel. Někteří příbuzní prý potřebovali místo vidět, aby se dokázali se ztrátou blízkých vyrovnat.

"Když jsme dělali první návštěvu místa neštěstí, v době, která nebyla dlouho po události, tak jsme měli potřebu tam zapálit svíčky za oběti na tom patře. Domluvili jsme se i s tou osobou, kterou jsem doprovázel, že jich tam dáme 17, vlastně za všechny oběti pachatele," doplnil.

[chooze:article;value:589287]

​Všechny tři prý prožité dramatické chvíle poznamenaly. Teď, přesně rok poté, jsou ale prý silnější. "Samozřejmě jsme je chtěli zachránit úplně všechny. Akorát měl bohužel náskok. Ten pachatel, který si tohle vymyslí a udělá, je vždycky bohužel o krok dopředu. Ale my se snažíme, aby ten krok byl co nejmenší a na tom budeme pracovat pořád," řekl Sauer.

"Nám se díky tomu dopomohlo k určitým změnám systému krizové intervence. Pracujeme na tom, aby interventi uměli i první pomoc, pracujeme na tom, aby na místě mohli být co nejdříve," zmínila Gábrišová. "Je tady naděje na spolupráci, na vzájemnou podporu a na postupné uzdravování se," uzavřel Vymětal.

Celý text naleznete na serveru (http://cocoparis.blog.cz/) zde.