Paní Hana Košutová bydlí se svou matkou, Hanou Lochmanovou, v obecním Domě s pečovatelskou službou v Hrabyni na Opavsku. Cestou do lékárny nebo do obchodu musí projít přes dům, který patří Stavebnímu bytovému družstvu invalidů, to ale průchod chodbou zpoplatnilo. Lidé z Domu s pečovatelskou službou za každou cestu přes sousední dům družstvu platí čtyři koruny.

Starší ze žen je upoutaná na vozík, do lékárny to má přibližně 200 metrů. "Invalidi proti invalidům, to tu v životě nebylo. Třicet let se chodilo normálně tím průchodem a teď je to úplně v pytli," stěžuje si paní Lochmanová. 

[chooze:article;value:581223]

​Aby se jí otevřely dveře na chodbu, musí zaplatit. Chodba i výtahy totiž patří Stavebnímu bytovému družstvu invalidů. "Dveře se otevírají čipem, jinak se nedostanete do druhého baráku. Navíc musíte pospíchat, protože ty dveře se poměrně rychle zavírají," popisuje problém paní Košutová.

Vozíčkářka pak musí použít výtah, který ji z prvního patra odveze do třetího. Vzápětí projede další chodbou dlouhou asi 100 metrů, než se dostane třeba do obchodu nebo do lékárny. Cestou si čipem musí otevřít ještě jedny dveře. Podruhé už ale za průchod platit nemusí. Neustálý pohyb rukou navíc ženě způsobuje zdravotní problémy.

Chrání zájmy družstva

Předsedkyně družstva, které vybírá poplatek, Terezie Bartošková je také na vozíku, takže obtížím invalidů z Domu s pečovatelskou službou rozumí. Tvrdí ale, že chrání zájmy družstva. "Když chtějí tudy chodit, bohužel musí i něco zaplatit. Je taková doba. Vybíráme od nich zálohu, která se vypočítává ročně podle spotřeby elektřiny, to se rozúčtuje," vysvětlila Bartošková.

Družstvo invalidů vybere na poplatcích za průchod chodbami ročně přibližně 33 tisíc korun. "Svým způsobem je to v pořádku, protože dům musí hradit údržbu výtahů, elektrickou spotřebu. Je to ale zase nefér vůči nám, protože náš dům je průchozí a dostane se tam kdokoliv. Byla bych ráda, kdyby se zabezpečil stejně i náš dům," tvrdí nájemkyně Domu s pečovatelskou službou Eva Tulisová.

[chooze:article;value:557993]

Kromě zpoplatněného koridoru vede z Domu s pečovatelskou službou do vedlejší budovy také alternativní cesta. Je o něco delší než zpoplatněná, hlavní problém je ale jinde – pro více než 30 vozíčkářů a jinak zdravotně handicapovaných lidí je v zimě a ve sněhu nesjízdná. Navíc cesta venkem vede do kopce a někteří nájemníci ji tak kvůli zdravotnímu stavu už nezvládnou.

"Jsem po těžké autonehodě a špatně chodím, takže když prší, sněží nebo je námraza, nemám šanci tam prostě jít, já musím vnitřkem," postěžovala si paní Tulisová.

Je to absurdní, říká předseda NRZP

Poplatek za průchod chodbou překvapil předsedu Národní rady osob se zdravotním postižením (NRZP) Václava Krásu. "Připadá mi absurdní, že dvě skupiny se zdravotním postižením se mezi sebou dohadují a jedna po druhý chce, aby platila za průchod chodbou. Domnívám se, že správným řešením je jít za zřizovatelem Domu s pečovatelskou službou, aby přispěl na úklid, případně elektrickou energii Stavebnímu družstvu osob se zdravotním pojištěním, a tak ten problém vyřešili," uvedl Krása.

[chooze:article;value:553709]

​"Na toto téma jsme měli jednání s panem starostou, ale on není ochoten za svoje lidi nic platit," tvrdí Terezie Bartošková.

Majitelem Domu s pečovatelskou službou je obec Hrabyně. Její starosta Aleš Chromý (nez.) opakovanou žádost o rozhovor odmítl. "Problematika je trošičku širšího rozsahu, opravdu nezlobte se, nebudu se vyjadřovat," řekl pouze.

Nájemci jsou rukojmí, říká advokát

"Za problém považuju, že obec jakožto vlastník jedné z těch nemovitostí dosud nezačala vykonávat řádně vlastnická práva. To znamená, že jako vlastník nechává své nájemce, lidi handicapované, jako rukojmí druhého subjektu, což je to Stavební bytové družstvo invalidů. Tento postoj považuju za strkání hlavy do písku před problémem," domnívá se advokát Lukáš Seibert.

Pokud by problém s placením za průchod chodbou skončil před soudem, bylo by obtížné odhadnout, kdo by mohl od soudu odejít jako vítěz. "U obou stran si umím představit naprosto jednoznačnou právní argumentaci, proč by uspět měla a proč by uspět neměla druhá strana, a situace, kdy jedna skupina handicapovaných má jako rukojmího druhou skupinu handicapovaných – to není věc, kterou byste chtěli vidět před soudem," dodal advokát.

Invalidní penzisté na případné soudní spory nemají pomyšlení a většina z nich ani peníze. Ty mají v elektronické peněžence a postupně je utrácí za průchod chodbou. Někteří z nich si spočítali, že ročně je to vyjde i na 2 000 korun.

Celý text naleznete na serveru (http://cocoparis.blog.cz/) zde.