Nejhladovější černou díru, pojmenovanou LID-568, našel podle webu Space.com tým vědců díky teleskopu Jamese Webba a rentgenové observatoři Chandra při prozkoumávání rentgenových shluků, které vznikají na okrajích děr. Rentgenové záření je vedlejším produktem plynu, který je gravitačně přitahován na černou díru, a když tento plyn nelze spolknout najednou, shlukuje se do disku, který se zahřeje natolik, že vyzařuje rentgenové záření.

Čím větší je rychlost zvětšování, tím větší je energie rentgenového záření. V současné době má hmotnost asi jako sedm milionů Sluncí.

Existuje však limit představující pomyslné množství toho, co může díra pozřít. Jmenuje se podle britského astrofyzika Arthura Eddingtona a popisuje moment, kdy je rychlost pohlcování záření tak velká, že vznikne zpětná vazba, která růst zastaví. A právě o něm si vědci mysleli, že znají jeho přibližnou hodnotu.

[chooze:article;value:533621]

Ukázalo se, že to tak zřejmě není. Když teleskop na černou díru namířil svůj spektrograf, naměřená rychlost byla 500 až 600 kilometrů za sekundu. To je 40krát více než hranice limitu. Protože se při stáří 1,5 miliardy let nejedná o zrovna nejmladší díru, vědci nepředpokládali, že by mohla tolik růst. Vymyká se tak dosud známým fyzikálním zákonům a z jejich hlediska se jedná o raritu. 

Ne nutně je ale porušuje. Vědci totiž již dříve pozorovali jev, kdy na krátkou dobu může být rychlost pohlcování větší než zpětná vazba, která potravu "odfoukne". "Tento extrémní případ je jedním z možných vysvětlení, proč vidíme tyto velmi těžké černé díry tak brzy ve vesmíru," uvedla spoluautorka studie Julia Scharwächterová z mezinárodní observatoře Gemini. Podle ní díra právě "hoduje", nebude to ale mít dlouhého trvání.

Jak to vypadá v černé díře? NASA ukázala dechberoucí simulaci (5/2024):

Celý text naleznete na serveru (http://cocoparis.blog.cz/) zde.