"Je to příběh o holce, kterou opustí maminka. Díky víře v to, že na ní někde v Americe čeká tatínek, který ji miluje, dokáže překonat absolutně cokoliv v životě. Takže je to příběh o holce, kterou nedostane nikdo a nic," přiblížil režisér.

Jak ale popsal, k filmu vedla delší cesta. "Já jsem ten příběh prostě potřeboval vyprávět, a když už jsem konečně věděl, o čem ho potřebuji vyprávět, tak jsem na něj dlouho nemohl sehnat peníze jako na film. A tak jsem se rozhodl to nejprve inscenovat na divadle, protože na divadlo jsem si mohl půjčit," vysvětlil.

Kdo viděl divadelní představení, může klidně vyrazit i do kina. Mezi oběma díly jsou rozdíly. "Z perspektivy příběhu je to rozdílné v tom, že v divadle vyprávíme její příběh od 9 do 18 let, zatímco ve filmu vyprávíme její příběh od 9 až do 50 let," srovnal Tauš.

Podle něj má film také pozitivnější konec. "Ve filmu se s Amerikánkou rozloučíme ve chvíli, kdy je skutečně dospělá, šťastná, dokáže se dokonce starat o druhého člověka. Takže pro mě naopak ten film dojde podstatně pozitivnějšího konce," je přesvědčený Tauš.

[chooze:article;value:578561]

​Filmová postava je inspirovaná reálnou postavou, se kterou se Tauš důvěrně zná. "Jsme velmi blízcí kamarádi, a až tak, že si jako hrajeme na brášku a na sestru," řekl.

Znají se už od 90. let. Potkali se, když žili oba na ulici bez domova. "Ono se to málo ví, ale ta první generace lidí bez domova byla v naprosté většině děti, které vyšly z dětských domovů. Protože když se měnil komunismus na demokracii, tak se vlastně transformoval stát, a tedy i tenhle ultimátní rodič, který tady pro nás má být ve chvíli, když všechny ostatní rodiče lžou, tak najednou přestal existovat. Já jich na ulici zažil opravdu tisíce. A mezi nimi tak prostě vystoupila tahle úžasná holka, která mi vyprávěla svůj příběh," zavzpomínal. Na celý díl pořadu se můžete podívat pod titulkem článku.

Celý text naleznete na serveru (http://cocoparis.blog.cz/) zde.