Česká republika si připomínala v pátek významné výročí. Od smrti jednoho z nejslavnějších českých vojevůdců Jana Žižky z Trocnova uběhlo 600 let. Žižka, který se proslavil jako neporazitelný vůdce husitského povstání, zahynul při obléhání Přibyslavi v roce 1424.
Řada historiků se však ani 600 let po smrti Žižky nemůže shodnout na tom, jaký přínos pro českou historii vlastně slepý vojevůdce znamenal. "Já Žižku vnímám jako pozitivní postavu, ale myslím si, že se to nepohybuje jen mezi oslavou nebo zatracováním, že je tady celá škála přístupů," sdělil ve vysílání TN Live historik se zaměřením na husitskou éru Jakub Smrčka.
Smrčka si na Žižkovi cení právě jeho vojenských schopností. V čele husitských vojsk svedl Žižka řadu bitev s katolickou šlechtou a zahraničními křižáky, všechny tyto bity však vyhrál. A to i navzdory tomu, že byl často početně i výstrojí v nevýhodě. Mezi jeho nejslavnější vítězství patří bitvy u Sudoměře, na Vítkově, u Domažlic nebo Hořic.
[chooze:article;value:468293]
Žižka se tak zařadil mezi nejúspěšnější evropské vojevůdce. "V podstatě patří k největším vojenským hrdinům celých evropských dějin, takže v tomto směru máme být na co pyšní. Ostatně ho v této vojenské velikosti nebo mohutnosti oslavovali nebo připomínali i vojevůdci v dějinách, kteří stáli ideově na úplně opačné straně," poznamenal Smrčka.
Zároveň ale historici upozorňují na velké škody, které husité napáchali v náboženském zápalu. Běžné bylo například plenění klášterů a dobytých měst, při kterém byla často ničena umělecká díla a upalováni lidé. "Je potřeba vidět Žižku a vnímat obecně osobnosti a celé husitství v kontextu té doby. Takže nesmíme dějiny brát očima dneška. Často se snažíme hodnotit dějiny z našeho etického hlediska a často vkládáme do těch historických osobností naše vlastní představy, jak by to mělo nejlépe vypadat a být," upozornil Smrčka.
Kvůli rozporuplnosti Žižky si tak jeho odkaz často lidé vykládali po svém a snažili se jej buďto vyzdvihovat, nebo naopak démonizovat. "Stal se tedy osobností, která byla natřena mnoha různými nátěry. Byla využita i takovým zvráceným způsobem komunistickým režimem, který ji dezinterpretoval jako celek. To je možná i pramen dnešního skeptického pohledu, protože řada lidí byla třeba znechucena tím přepjatým pohledem marxismu a komunistů na husitství," dodal historik.
[chooze:article;value:578141]
Pro historiky není ani úplně jasné, jak to bylo s vojevůcovým slavným chybějícím okem. "Víme, že o své první oko přišel někdy v útlém mládí. A pokud by byla skutečně pravá ta Žižkova lebka z Čáslavy, tak by z ní bylo možné vyčíst, jak antropologové popsali, že to bylo sečné zranění na levé tváři. Takže by měl slepé levé oko," řekl Smrčka.
O své druhé oko přišel Žižka uprostřed své kariéry jako vůdce husitských vojsk v roce 1421 při obléhání hradu Rabí. Legenda tvrdí, že o oko ho měla připravit šipka z kuše. "Přímý zásah střelou z kuše by Žižku pravděpodobně zahubil, nepřežil by. Nicméně ta střela mohla trefit nějakou část jeho zbroje, například přilbu nebo hledí, a pak by se její razance snížila a došlo by ke zranění, které už by přežít mohl," vysvětlil husitolog.
Celý text naleznete na serveru (http://cocoparis.blog.cz/) zde.