Podle Vevery sice neroste počet sebevražd u dětí, přibývá ale rapidně těch, které trpí úzkostí. "Když jsem začínal, bylo kolem stovky dětských psychiatrů a řešili vážné psychiatrické poruchy. Teď jsme zavaleni 40-50 tisíci úzkostných dětí, které nenajdou nikde otevřené dveře," řekl s tím, že nefungují nižší patra pomoci jako třeba školní psychologové nebo neformální pomoc na kroužcích.
Obrovský nárůst taky zaznamenává u sebepoškozování. "Jejich cílem není umřít, ale třeba volat o pomoc nebo nejít do školy nebo vyhnout se nějakému nepříjemnému setkání. Ale takové dítě s pořezanou rukou si žádný psycholog do akutní péče nevezme," popsal.
[chooze:article;value:555477]
"Sebedůvěra v tom, že jsem si na tu zkušenost sáhnul a že jsem v ní obstál. To je něco, co by se mělo zprostředkovat dětem místo superochranářského prostředí. Zprostředkovat jim tu zkušenost nejistoty," doporučil.
"Když jste čtyři hodiny na Facebooku, tak si prohlédnete spoustu hezkých věcí, ale nenaučíte se hrát kuličky, jakým způsobem oslovit nějakou holku, jak zacházet s odmítnutím," uvedl. "To se taky nenaučí u rodičů, kteří je vodí z jednoho kroužku na druhý. Co těm dětem chybí, je nestrukturované prostředí, kde musí být sami za sebe a kde si tyhle kompetence sami osahají a kde se naučí vidět v těch nejistotách příležitosti," dodal.
[chooze:article;value:551272]
A mluvil i od dospělých. To, že se lidé bojí, je podle něj v některých situacích normální, většinou je ale strach iracionální. "Strach z migrace, strach z války je naprosto racionální. Většinu lidské historie jsme strávili ve válkách. Naopak to, že jsme si teď užili 80 nebo 90 let míru, je naprosto nečekaná věc," vysvětlil psychiatr.
Lidé dle jeho slov také mají přehnaná očekávání od svých životů. "Když se ptám mediků, co očekávají od své práce, myslí si, že je to bude bavit. Já pevně doufám, že je to bude bavit, ale když do toho jdou s očekáváním, že je to bude bavit osm hodin denně, tak nezbývá, než aby byli zklamaní," řekl.
Celý text naleznete na serveru (http://cocoparis.blog.cz/) zde.