Ve svém prvním románu popsala Tučková příběh dívky, která byla z "Bronxu", tedy brněnské části, ve které autorka sama žije, po druhé světové válce odsunuta se svým půlročním dítětem.

"Našla jsem takový ten dílek mozaiky, který mé generaci ještě chyběl ve výuce historie na střední a vysoké škole. A to je tedy ten odsun československých Němců, který byl tabuizovaným tématem až do 90. let. Chtěla jsem její příběh představit čtenářům, aby viděli, že veškeré tohle odsuzování lidí jenom na základě toho, jakou mají národnost nebo případně rasu, je vlastně špatně," uvedla.

Příběhy ke svým knihám Tučková píše speciálním způsobem. "Já nejdřív přečtu literaturu, která k tomu existuje, pak zjistím, že v nějakých momentech mi tam ještě něco chybí, takže chodím do archivu, kde tuším, že bych mohla něco objevit. Vždycky hledám žijící pamětníky, a pokud je to možné, tak za takovými pamětníky, většinou ženami, dojíždím a ptám se jich na to, jak to prožívaly, protože jejich hodnocení, jejich perspektiva je pro mě strašně důležitá, protože z ní načerpám emoce," popsala.

[chooze:article;value:558682]

Knihy Tučkové mají takový úspěch, že na jejich základech vznikají divadelní hry. "Je to samozřejmě nádherný pocit," řekla. Zároveň uvedla, jak spolupráce s divadly probíhá. "Divadla zažádají o autorská práva a já jim je kompletně odevzdám pro divadelní adaptaci bez toho, aniž bych chtěla psát scénář, protože pro mě je obrovský těžké si představit, že bych všechno, co jsem dávala dohromady do podrobné knihy, že bych znovu rozložila, vzala z toho jenom něco a vystavila ten stejný příběh znovu, ale na jevišti. Tam to vypadá prostě vždycky jinak," řekla.

A jak se od psaní odreagovává? "Cvičím, jsem oddaná sokolka. Ráda plavu a hlavně si čtu, to pořád zůstává mým koníčkem," pochlubila se.

Celý text naleznete na serveru (http://cocoparis.blog.cz/) zde.