Složité rodinné vztahy, zdravotní a psychické problémy. Život se s paní Miroslavou nemazlil. Téměř před 15 lety byla uznána jako nesvéprávná. "Jsem se složila nervově. A protože jsem zdravotní sestra a dělala jsem 21 let v léčebně psychiatrické a moje máma taky, tak neznala nic jiného než mě znesvéprávnit," tvrdí Miroslava Blechová.

Ta se lidově řečeno "složila" natolik, že se musela znovu naučit hýbat, psát, číst. Postupem času se jí to podařilo. Protože trpí roztroušenou sklerózou, bez vozíku se už neobejde. Mentálně se cítí zdravá. A že zas jednou bude, už prý věděla, když jí soudy omezily práva. "I když jsem byla mimo, tak jsem pořád věděla, že se z toho dostanu, že se dám do pořádku. Že třeba nebudu chodit, to už je maličkost. Ale máma tomu nechtěla věřit. Mě vychovala babička a mámě jsem se nehodila," pokračuje.

Protože o ní rodina neměla zájem, stala se jejím opatrovníkem obec. Rodinné vztahy se ale podle ní stejně jako její zdravotní stav postupem času zlepšily. Zvlášť když se s ní začal vídat její vnuk. Kvůli němu by si chtěla najít bydlení, aby za ní mohl docházet na návštěvy. To ale Miroslava žije v ústavu pro tělesně postižené a o tom, jak tráví volný čas mimo něj, musí vědět její opatrovník. "Musím být svéprávná, abych si našla nějaký podnájem. Já už jsem pak poprosila i dceru, protože já nesmím nic podepisovat. Někdy se cítím jak vězeň," popisuje dále paní Miroslava.

[chooze:article;value:555391]

​Variantou by mohlo být, že by se opatrovníkem stala její dcera. Jenže to obě odmítají. Situaci vnímají tak, že paní Miroslava je schopná mít plně svá práva a o svém životě může sama rozhodovat, a proto paní Miroslava prostřednictvím své dcery požádala o pomoc pořad Na vaší straně.

"Vzhledem k tomu, že jsem svojí maminku vídala ve stavech, kdy o sobě nebyla schopna rozhodovat a vidím jí teď, tak si můžu dovolit posoudit, že v nynější situaci by ta práva měla mít přidělená. Měla by za sebe rozhodovat a být samostatná. Druhou šanci si zaslouží každý," domnívá se dcera paní Miroslavy Michaela Blechová.

"V praxi pak znamená do jakého rozsahu je člověk nebo ten opatrovanec omezen na svéprávnosti a tam, kde je mu ta svéprávnost omezená, za něho jedná jeho opatrovník. Termín nesvéprávnost se už nepoužívá, a to z toho důvodu, že zbavení svéprávnosti v plném rozsahu ze zákona už není možné," reaguje advokát Lukáš Klucký.

Paní Miroslava není se svým opatrovníkem spokojená. Podle ní je k nezastižení a sotva vyřídí její základní potřeby. O přidělení opatrovníka rozhoduje soud. Podle advokáta Kluckého se přihlíží i k tomu, jestli chce člověk konkrétní osobu například ze své rodiny. To ale případ paní Miroslavy nebyl. "Povinnosti toho opatrovníka jsou primárně hájit zájmy a práva opatrovance. Měl by se ideálně starat o jeho zdravotní stav, měl by ideálně udržovat kontakt s opatrovancem a v podstatě zajímat se o jeho aktuální potřeby," vysvětluje Klucký.

[chooze:article;value:555550]

​Paní Miroslava ho údajně několikrát žádala, aby jí vyřídil žádost o přezkoumání jejího zdravotního stavu a aby se jejími právy soud zabýval. Prý ale neúspěšně. K přezkoumání zdravotního stavu v souvislosti s omezenou svéprávností prý ale může opatrovanec řešit sám a prakticky kdykoliv. "Pakliže je to dáno to omezení z důvodu špatného zdravotního omezení, které následně pomine, tak je to možné přezkoumat i kdykoliv dříve. Zákon tohle upravuje v maximální délce tří let," dodává advokát.

Opatrovníkem byl určený pan David Havlíček, který působil ve vedení obce. Redakce se ho snažila vyhledat a požádat o vyjádření. Nezastihla ho doma ani v práci. "Já tam nejsem, teď jedu do Litoměřic a pak do Ústí," řekl stručně během telefonického rozhovoru. A navrhl setkání za tři dny. Než se tak stalo, daly se věci do pohybu, mezitím totiž podal žádost k litoměřickému soudu o přezkum zdravotního stavu svého opatrovance, tedy paní Miroslavy.

"Už se podnikly první kroky v tomhle případu, vím, o co se jedná a vlastně budu žádat, protože i jako obec je v našem zájmu, jednat v zájmu i těch opatrovanců, takže jsem už žádal Okresní soud v Litoměřicích o přezkum jmenované opatrovankyně. Ani pro nás není jednoduché vykonávat pro tolik lidí opatrovníka, protože my jako obec jsme poslední bod, když jsou vyčerpány všechny možnosti při vybírání toho opatrovníka," řekl opatrovník David Havlíček.

[chooze:article;value:551714]

​Odmítl zároveň, že by se o své opatrovance nestaral. Je jim prý vždy k dispozici. Sám ale uznal, že skloubit všechny povinnosti, které kolem toho má, je někdy oříšek. 

"Je to to, co jsme chtěli. Pokud maminka nabude svojí svéprávnost, já panu Havlíčkovi samozřejmě poděkuji a zároveň budu pomáhat i svojí mámě s čímkoliv bude potřeba," radovala se z posunu kauzy dcera paní Miroslavy.

A jak život s omezenými právy vypadá? Konkrétní rozsah toho, jak jsou práva omezená, určí soud. Člověk pak například nemůže uzavírat smlouvy, nakládá jen s kapesným, které mu také určuje soud a obvykle se pohybuje ve výši 1 000 korun na měsíc. Pokud je někdo v podobné situaci paní Miroslava, a má advokát několik rad. "Jako vhodnější se jeví vyhledat si jiného lékaře a již případně ten návrh soudu doručit se svým vlastním posudkem od jiného lékaře," dodal advokát Lukáš Klucký.

Dětí s psychickými problémy je čím dál víc. Psychologů je ale málo (3/2024):

Celý text naleznete na serveru (http://cocoparis.blog.cz/) zde.