S nějakou formou sexuálního násilí se podle výzkumu proFem setkalo 58 % žen a znásilnění zažila pětina. "Procento žen, které mají zkušenost se znásilněním, nás překvapilo," řekla TN.cz ředitelka proFem Jitka Poláková.

Znásilnění se v 90 % případů dopustil někdo, koho oběť znala. "Oproti stále vyskytujícímu se přesvědčení, že to obvykle bývá neznámý muž kdesi v parku," zdůraznila Poláková. Nejčastěji šlo o současného, nebo bývalého manžela, partnera, další osoby v rodině a známé.

Se sexuálním násilím se téměř polovina dotázaných setkala poprvé už mezi 11. a 20. rokem života. Více než tři čtvrtiny obětí a přeživších uvedly, že sexuální násilí mělo negativní dopad na jejich psychické nebo fyzické zdraví. "Včetně chronických onemocnění nebo sociálních či život ohrožujících dopadů," uvádí průzkum.

[chooze:article;value:550368]

​Téměř třetina žen uvedla, že prožité sexuální násilí mělo zdravotní nebo sociální následky. V přepočtu se to týká 994 tisíc žen v současné populaci žen ve věku 18–65 let. "Mnoho obětí a přeživších je doslova vyřazeno z běžného fungování, přerušují nebo ukončují své studium a profesní směřování. Dopady násilí se promítají do jejich sebepojetí, sebevědomí i vztahů," vysvětluje průzkum.

Průzkum je dle ředitelčiných slov unikátní v tom, že rozsáhle mapuje dopady sexuálního násilí, a to nejen dopady na životy obětí, ale i vyčíslení nákladů na zdravotní péči a léčbu. Za rok zaplatí zdravotní pojišťovny 2,3 miliardy korun za zdravotní péči pro oběti sexuálního násilí. Náklady na léčbu psychických následků přesahují 1,7 miliardy korun.

"Ačkoliv nelze kvantifikovat dopad prožitého násilí na životy konkrétních obětí, toto číslo je zásadní indikátor toho, o jak závažném a rozsáhlém tématu se bavíme," vysvětlila Poláková.

Jak sexuálnímu násilí předcházet? "Pro prevenci násilí se dá dělat mnoho věcí: vůbec mluvit o tom, co sexualizované násilí je, a že žádné formy sexualizovaného násilí nejsou v pořádku," řekla ředitelka proFem Poláková. "Prevencí je i adekvátní sexuální výchova na školách a v rodinách, učit děti znát své vlastní hranice a respektovat hranice druhých," doplnila.

[chooze:article;value:546426]

​Pokud se nám oběť sexuálního násilí svěří, měli bychom jí podle Polákové důvěřovat, naslouchat a nesoudit ji. Měli bychom ocenit, že se nám daná osoba svěřila s něčím tak citlivým a respektovat způsob i tempo vyrovnávání se s tím. "Velmi důležité je nedělat žádná rozhodnutí za oběť. V situaci znásilnění nebo i jiných forem sexualizovaného násilí zažila naprostou bezmoc, ztrátu kontroly nad svým tělem a svými rozhodnutími. Takže je velmi důležité podpořit ten pocit kontroly a toho, že o různých věcech ohledně sebe sama může rozhodovat," vysvětlila.

Jak průzkum potvrdil, ve většině případů se znásilnění dopustil někdo, koho oběť znala. I proto to na policii nahlásilo jen 6 % dotázaných žen. "Rozhodně oběti a přeživší řeší také palčivou otázku, jestli jim bude někdo (tedy i policie) věřit, protože stále žijeme ve společnosti, kdy je to, co oběti násilí popisují, zpochybňováno, případně je jim za to dávána vina. A samy oběti se za to, co se jim stalo, velmi stydí. Roli určitě může hrát i určitá nedůvěra v systém. Pokud se podíváme na data, stále vidíme, že od soudu odchází značná část pachatelů s podmínkou, a i to může hrát roli v rozhodnutí oběti věc nenahlásit," zakončila ředitelka proFem Poláková.

Učitel měl sexuálně obtěžovat studentky na střední škole na Žďársku. Podívejte se na reportáž TV Nova z minulého týdne:

Celý text naleznete na serveru (http://cocoparis.blog.cz/) zde.