Objevem genetického kódu, který by se dal využít pro léčbu dosud neléčitelných chorob, se může pyšnit právě tým parazitologa Julia Lukeše. Má na svém kontě řadu ocenění za svou práci. Členství v Národní akademii věd Spojených států amerických je ale pro vědce hned po Nobelovce tím největším úspěchem.

"Tohle byla první, při které jsem se orosil, jak se říká. Protože občas, když jste nominován na nějakou cenu, tak třeba si říkáte: Tak třeba ji dostanu. A u téhle jsem si říkal, že to nikdy nemůžu dostat," popsal Lukeš.

[chooze:article;value:551137]

Opak byl pravdou. Na začátku května byl zvolen za člena jako teprve třetí Čech v pořadí. Zároveň se ale stal jediným žijícím českým zástupcem v organizaci, která se zabývá důležitými otázkami vědy. Také ale funguje jako poradní orgán vlády USA.

"Celá organizace je taková tajná, téměř zednářská. A vlastně se člověk dozví pravidla, až když se stane její součástí," uvedl Lukeš. 

Nadšení s vědcem sdílí celý jeho tým. Drahomíra Faktorová už v něm pracuje téměř 20 let. "Je tady určitě zábava. Nenudíme se, protože občas se nám stane taky, že řešíme nějaké kritické situace, a občas je to zase tak, že máme laboratorní párty a máme veselo," sdělila.

[chooze:article;value:529456]

Julius Lukeš by, zdá se, pro vědu udělal prakticky cokoli. Na vlastní kůži si například vyzkoušel, jaké to je nechat se píchnout mouchou tse-tse nebo v sobě nosit několik tasemnic.

"Měl jsem je zhruba deset metrů ve střevě a naprosto jsem o nich nevěděl, a dokonce mi klesl choresterol a tak dál. Já jsem si jenom chtěl ověřit, že to, co se psalo v knihách před 50 lety, platilo před padesáti lety, ale už neplatí teď," vysvětlil.

Parazitů jsme se sice zbavili, ale možná i kvůli tomu se prý u nás daleko častěji objevují alergie, záněty střev, nebo dokonce různé psychické poruchy. V americké organizaci se vědec zaměří na patogenní organismy a evoluční otázky.

Celý text naleznete na serveru (http://cocoparis.blog.cz/) zde.