Jak se Jiřímu v Ulici daří? A co jeho postava prožívá? To Jiří neví, scénář totiž vypouští v tu chvíli, kdy skončí natáčení. "Já toho mám plnou hlavu, takže já se to naučím, a jakmile se řekne 'stop', já to hned vypustím. Takže nevím, musíte se dívat," řekl se šibalským úsměvem Jiří Štrébl. 

Ale co si moc dobře pamatuje, je téměř až zázračný pozdrav z nebe, který mu do ateliérů Ulice poslal tatínek. "Před pár lety jsem přišel do studia a byla tam hromada desek. A já jsem tak ze zvědavosti vzal tu vrchní a tam byla písnička, kterou napsal skladatel Alfons Jindra a text napsal můj tatínek Jiří Štrébl. Ten už v tu dobu byl čtyři roky mrtvej, tak ve mně úplně hrklo. Podíval jsem se na tu desku a ta písnička se jmenovala Poslední schůzka. Takže táta mi takhle po čtyřech letech zamával," řekl dojemný příběh.

[chooze:article;value:543077]

​Volna si kvůli práci moc neužije, navíc se snaží vyhnout samotě. "Mně se teď stalo, že jsem měl za tři měsíce jen tři dny volna. Takže skoro žádné volno, a když ho mám, tak nevylezu z postele. Ono je to taky dané tím, že já žiju sám už asi čtyři roky, takže pro mě je někdy horší být doma sám, než být v práci," přiznal herec. 

Když už se nějaká volná chvíle najde, věnuje se svým koníčkům. "Čtu hodně, a protože jsem se taky léta živil tím, že jsem dělal fotografii, tak teď se hrabu ve svém archivu. To je určitě sto tisíc fotek a asi i víc. Tak to digitalizuju a doufám, že konečně vydám knížku, ke které jsem byl vyzván už před čtyřmi lety. Tak snad to konečně udělám," doplnil Štrébl.

Fotí hlavně své přátele a kolegy. Párkrát se pokusil fotit svatby, to ale nevyšlo. "Svatby fotím velice nerad, párkrát jsem to udělal a už neudělám. To fakt nemám rád, ale foťák mám neustále s sebou, takže když jedu někam do divadla, třeba kde nehraju, tak mám foťák, protože pak fotím kolegy po představení nebo před představením v šatně. Snažím se fotit pořád," uzavřel herec.

Celý text naleznete na serveru (http://cocoparis.blog.cz/) zde.