Ve světě výrazně narostlo napětí. Na východě Evropy stále zuří válka na Ukrajině, Blízkým východem zmítají konflikty v Izraeli a Jemenu, sílí také spor mezi Íránem a Pákistánem. Na druhé straně Asie přituhuje na Korejském poloostrově, kvůli čemuž chce začít zbrojit i Japonsko. Velkou mezinárodní hrozbou je také otázka Tchaj-wanu. 

Bezpečnostní otázky bychom ani ve střední Evropě rozhodně neměli podceňovat. "U nás je ale problémem, že politická garnitura se vědomě vyhýbá skutečnosti, že Američané mají evidentně zcela jiný problém než ten, který je na Ukrajině, a myslím tím hlavně Čínu. Ve střední Evropě to snad jedině chápou Poláci. Nejde však jen o riziko, že Peking napadne Tchaj-wan," říká pro TN.cz bývalý náčelník generálního štábu Jiří Šedivý.

Rusko spolupracuje s Íránem, na Ukrajině už také použilo rakety dodané Severní Koreou… Je to hlavně špatná zpráva pro Ukrajinu. Ani naše vyhlídky však nejsou povzbudivé.

Pořád musíme být velmi pozorní a sledovat, co se na Ukrajině děje. A to hlavně kvůli tomu, co Rusko chystá v té ofenzivní oblasti. A my musíme reagovat na té politické úrovni. Pomoc, která se pro Ukrajince připravuje, musí být mnohem rychlejší. Oni jsou ve velmi složité situaci. Dnes už také mají velmi málo času na to, aby se připravili na ruskou ofenzivu.

[chooze:article;value:537468]

​Kdy by mohlo Rusko nějak intenzivněji zaútočit na ukrajinské pozice?

Možná v březnu, ale spíše bude záležet na tom, kdy to umožní počasí. Ruská armáda si už evidentně připravuje výchozí prostory a hledá, odkud by mohla vést ty hlavní útoky. Například charkovský směr jí může umožnit i další postup ve směru na Kyjev. Na Ukrajině se naopak oddaluje chystaná další vlna mobilizace, v tom boji o čas tím ztrácí.

Pro Evropu je z bezpečnostního hlediska dnes i velmi nebezpečný vývoj na Blízkém východě. Jde například o celou tu aktivitu týkající se útoku Hamásu na Izrael. Šíitské milice už začínají být velmi aktivní. Tím myslím několik tisíc bojovníků v Jemenu. A například se jim podařilo téměř zastavit lodní dopravu přes Rudé moře.

Rusko údajně ekonomicky podarovalo některé teroristické skupiny v Gaze…

Evidentně jsme na Blízkém východě podcenili aktivity Moskvy, existence její podpory je myslím zcela zřejmá. Rusové si moc dobře uvědomují, že když spustili agresi na Ukrajině, tak tím vedlejším efektem jsou snahy upoutat pozornost světa někam jinam. Rusové jsou přítomní v Sýrii a evidentně dění v celém tom regionu chtějí nějak ovlivňovat. Tedy nejlépe tak, aby vojenská pomoc Západu mířila do jiných regionů než do Kyjeva.

Kromě Blízkého východu například sledujeme, že napětí stoupá rovněž v Bosně a Hercegovině. Dochází tam ke sporům, přičemž srbská entita vyhrožuje, že se odloučí a v tom trojstátě už nebude spolupracovat.

[chooze:article;value:537945]

Část evropských politiků se začíná domnívat, že starý kontinent už bude na své bezpečnostní otázky sám a Spojené státy mu nepomohou. Tento týden vyhrál Donald Trump republikánské primárky v Iowě. Pokud se vrátí do Bílého domu, tak pravděpodobně bude chtít americkou vojenskou pomoc Ukrajině zastavit.

U nás je určitým problémem, že politická garnitura se vědomě vyhýbá skutečnosti, že Američané mají evidentně zcela jiný problém než ten, který je na Ukrajině, a myslím tím hlavně Čínu. Ve střední Evropě to snad jedině chápou Poláci.

Nejde však jen o riziko, že Peking napadne Tchaj-wan. Američané už rozhodli, že provedou reorganizaci svých vojsk v Tichomoří. Námořní pěchota tam už nějakou dobu provádí změny v organizaci svých jednotek. Spojené státy se dříve nebo později střetu s Čínou nevyhnou.

Washington kvůli tomu už pracuje s různými variantními scénáři. A konflikt na Tchaj-wanu je jen jednou z několika variant. K eskalaci může dojít kdekoli v Jihočínském moři. Je proto jasné, že Evropa bude muset začít pracovat sama na sobě, a pro vojenské experty to není nic nového. Vrátit se nám to může například v tom, že Severoatlantická aliance posílí.

[chooze:article;value:537385]

​V Evropě se zase mluví o tom, že by Rusko mohlo zaútočit na Pobaltské státy, jak zveřejnil například Bild…

To, co zveřejnil zrovna Bild, není plán. To je pravděpodobně jen jakási představa, která reflektuje, jakým způsobem se může zhoršovat vztah mezi Ruskem a Severoatlantickou aliancí, která je v té první linii opravdu reprezentovaná Pobaltím a částečně i Polskem.

A jsou ty hrozby reálné?

Pokud prokážeme nějakou slabost, tak toho Rusové zneužijí. Severoatlantická aliance má samozřejmě plán, že v případě potřeby své východní kříslo posílí o zhruba 300 tisíc vojáků. Některé svazky a útvary národních armád už tam dokonce jsou. A není tak zcela neznámé, že je vojensky nutné vytvářet silnou protiváhu Ruska.

Vojenské počty jsou složité. Kalkuluje se například s různými koeficienty zbraní, vycvičeností vojenského sboru či s úrovní dostupných technologií. Abychom byli v nějakém vážnějším ohrožení, tak by Severoatlantická aliance musela nejprve opravdu silně selhat.

Co tedy můžeme od Ruska očekávat?

Když se podíváme, jak oni těžce a s velkými ztrátami bojují na Ukrajině, tak se spuštění nějaké rozsáhlé operace s cílem obsadit Pobaltí nejeví moc reálně. S čím ale musíme ve vztahu k Rusku počítat, jsou jejich pokusy destabilizovat naše společnosti. A pořád nějakým způsobem hledají cesty, jak naruší naši ekonomiku.

Myslím tím například různé dezinformace či kybernetické útoky. Mohou to být i diverzní útoky, jako známe třeba z Vrbětic. Podobnou zkušenost už mají třeba i Bulhaři. A debaty, které probíhají třeba na Slovensku, ukazují, že Rusové mohou být úspěšní i tam. Nějakou rozsáhlou vojenskou akci Ruska v Evropě si ale nedovedu představit.

[chooze:article;value:536878]

​Někteří analytici se nedomnívají, že by šlo o pozemní akci, ale spíše o raketové útoky cílené třeba na energetickou infrastrukturu, jako to vídáme na Ukrajině.

Útok na území jednoho ze států Severoatlantické aliance by byl útokem na suverénní stát a je celkem jedno, jakým způsobem by byl veden. V každém případě by spustil válečný konflikt. Pořád ale chci věřit tomu, že se Rusové k něčemu takovému ani neodhodlají. A dnes na to podle mě nemají ani sílu.

A jaké vyhlídky má Česko? Nejsme na dostřel ruského raketového systému Iskander, který je možná umístěn i v Kaliningradu?

Já se domnívám, že ten dostřel končí někde desítky kilometrů před našimi hranicemi. Tedy aspoň u těch variant, které známe. V Polsku jsou ale takové obavy namístě. Oni disponují poměrně silnou protileteckou a protiraketovou ochranou včetně systému Patriot.

Kdyby tam opravdu nějaká raketa přistála, a zjistilo se, že to nebyl omyl…?

Spíše je pravděpodobné, že by se ta bezpečnostní situace zhoršovala v nějakých postupných krocích. Pokud by ale k něčemu takovému došlo, tak by to už byl skutečně akt agrese. NATO by se pak nejspíš snažilo omezit raketové schopnosti Ruska a asi by se neomezovalo jen na Kaliningrad. Šlo by hlavně o raketové základny, o nichž víme a které by nás mohly ohrozit. Je však potřeba říci, že by to byl de facto začátek války.

Útok hnutí Hamás na Izrael byl dlouhodobě připravovaný, řekl bývalý náčelník Generálního štábu AČR Jiří Šedivý (10/2023):

Celý text naleznete na serveru (http://cocoparis.blog.cz/) zde.