Čtvrtek začal pro Alexandra Romancova jako normální den. Student Západočeské univerzity v Plzni se před Vánoci setkal s kamarádem z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a na chodbě potkal tetu, která na škole pracuje. "Povídal jsem si s ní, jak se mají obě části rodin, a už se naše krátká konverzace blížila ke konci, když vtom se zdola budovy začaly ozývat výkřiky," napsal na sociálních sítích.

 

"Policisté křičeli, ať všichni okamžitě jdou ven. Děkuju Policii ČR za její akci, bez jejího zákroku by to byl o to černější den," doplnil.

S kamarádem se stihl rychle dostat ven. Pak se začala ozývat střelba a teta mu volala, jestli je v pořádku. "Odpověděl jsem, že ano, že jsem pryč z budovy. Ptal jsem se, kde je ona. Řekla mi, že je uvnitř zamčená. Naštěstí to dobře dopadlo a tetě nic není," prozradil.

[chooze:article;value:534277]

"Dostavila se záplava adrenalinu. Necítil jsem pocit nebezpečí. Něco mě táhlo zpátky k budově, jednak kvůli tetě, ale bylo v tom i něco jiného. Pocit, že přece něco mám udělat. Jenže co?" sdělil.

Pocit prázdnoty a temnoty

Po asi dvou hodinách adrenalin vyprchal. V tu chvíli si začal uvědomovat, co se mohlo stát. "Rázem jsem si uvědomil, že nikdy v životě jsem se neocitl blíž smrti. Nemyslím tím, jako když jdete přes silnici a je riziko, že vás přejede auto, nebo cokoliv jiného, ale ke smrti, kdy vás někdo může se zlým úmyslem zabít. Měl jsem velké štěstí. Jiní ne," svěřil se.

Střelba v budově školy si vyžádala 15 lidských životů. Třináct obětí zemřelo na místě, další jedna později v nemocnici. Posledním mrtvým byl samotný pachatel. "Zbyl pocit prázdnoty, temnoty a řetěz, který svazuje," popsal mladík své pocity. 

[chooze:article;value:534269]

Následně ho ještě někdo vyděsil, když kousek od svého domova vystupoval z metra. "Nějaký kr***n si myslel, že je skvělý nápad v tenhle den pálit rachejtle. Až doteď jsem nevěděl, jak moc ten zvuk je podobný zvuku střelby," zavzpomínal.

Zlo, které je na Ukrajině každodenní realitou

O svůj zážitek se rozhodl podělit, protože je to pro něj forma terapie. "Terapie, která je velmi mírná v porovnání s tím, čím si teď projdou pozůstalí po obětech. Cítím upřímnou soustrast s nimi. Je to ale také terapie, kterou si nemůžou dovolit miliony Ukrajinců, kterým se to, co včera zasáhlo nás, děje už skoro dva roky, nebere to konců a je to nesrovnatelně horší než to, co jsem si včera prožil já," upozornil.

Střelce označil za monstrum. Na Ukrajinu ale podle něj zaútočilo monstrum ještě větší. "Půjde si i pro nás, pokud se k němu otočíme zády a budeme dělat, jako že neexistuje," varoval.

[chooze:article;value:534213]

"Včera jsem poznal zlo. Zlo, které se nám bude stále víc v tomhle světě připomínat. Zlo, které může nabýt na takové síle, že monstra, která zabíjela moji rodinu během občanské války v Rusku, během holokaustu a během Pražského povstání, se mohou vrátit. Na Ukrajině už jsou," dodal.

Vyzval také, abychom z této tragédie vzešli silnější. "Zlo je silné jen na povrchu. Nikdy ale nedokázalo vyhrát. Nezná ty naprosto základní věci jako respekt k druhému, přátelství a lásku, což jsou ty věci, kterým vděčíme za naše štěstí a díky nim jsme schopni se zlu postavit. Pevně doufám, že díky tomuhle nedokáže vyhrát ani teď," uzavřel.

Před budovou Univerzity Karlovy vzniklo pietní místo:

Celý text naleznete na serveru (http://cocoparis.blog.cz/) zde.