V roce 1942, když bylo Věře Čepelové, tehdy Vokaté, pouhých devět let, nacisté vypálili Lidice. Jejího otce a dědečka společně se všemi obyvateli vesnice zastřelili. Malou Věru oddělili od její matky a po převozu do dětského tábora v Lodži ji poslali na převýchovu. Do Československa se vrátila až v říjnu roku 1946, tehdy neuměla mluvit česky a z děsivého zážitku si jen pamatovala, že pochází z Lidic. 

O jejím úmrtí informoval Památník Terezín, který prostřednictvím ministerstva kultury vyjádřil hlubokou lítost. "Patřila mezi devět dětí, které byly poslány do Německa na převýchovu. V době lidické tragédie jí bylo pouhých sedm let. Hlubokou soustrast jejím nejbližším!," napsali na sociální síti. 

[chooze:article;value:508618]

​Hrůzy nacistického vraždění přeživší pak celý život připomínala i vzhledem ke svému štěstí v tragické době. Kromě devíti dětí z vesnice, které nacisti vybrali na převýchovu, totiž všechny její vrstevníky zavraždili. Když přijela zpět do vlasti, stihla se ještě rozloučit se svou maminkou, která přežila koncentrační tábor. "Moje milá maminko, už mě tady máš," přivítala ji jedinou větou, kterou si tehdy pamatovala v češtině. Na tento okamžik vzpomínala pro projekt Paměť národa. 

Vesnici Lidice na Kladensku vypálili nacisté před 81 lety. Obec brutálně srovnali se zemí kvůli podezření z toho, že tamní obyvatelé mají spojitost s atentátem na zastupujícího říšského protektora Reynharda Heydricha. Nacistickému běsnění podlehlo 340 lidí, včetně 88 dětí. Do Lidic se po válce vrátilo 143 lidických žen a 17 dětí, všichni pak hrůzy, které za svého života zažili, představovali dalším generacím jako připomínku a varování před hrůzami války. 

Celý text naleznete na serveru (http://cocoparis.blog.cz/) zde.