Politický a vojenský Hamás
"Hamás je hnutí, které vychází z velmi přísné verze islámu. Je konzervativní a přísné. Hamás má dvě složky, ale je třeba je vnímat jako jedno tělo. Jedna je spíše politická, má na starosti civilní kontrolu nad Gazou a finance, které přichází do Gazy často s cílem pomoci civilnímu obyvatelstvu. Nejde je zcela oddělit," řekla ředitelka Herzlova centra izraelských studií na Univerzitě Karlově Irena Kalhousová. Politická a společenská část tak zřizuje služby pro společnost, jako jsou například školy, nemocnice, mešity, nadace a podobně.
"Ozbrojené křídlo zajišťuje vnitřní bezpečnost, supluje práci bezpečnostních sborů uvnitř Pásma Gazy, supluje i roli armády. Tato část bývá označována za teroristickou. Je lehce separovaná od politické a společenské části, protože celá řada států nebo organizací, pokud vytváří seznamy teroristických skupin, velice často explicitně uvádí ne Hamás jako takový, ale právě to ozbrojené křídlo. Minimálně navenek se Hamás tváří, že jsou to separované entity, hlavně kvůli hrozbě sankcí," přiblížil politolog a bezpečnostní analytik Masarykovy univerzity Josef Kraus.
Pásmo Gazy:
Militantní část Hamásu je také nejen silně protiizraelská, ale podle Kalhousové i silně antisemitská: "V zakládající chartě Hamásu z konce osmdesátých let bylo napsáno, že je potřeba zničit sionistickou entitu, ani tomu neříkají Izrael. Charta sice byla potom zmírněna, ale cíl zůstal. Jako islamisti nemohou přijmout existenci židovského státu na území, které považují za islámské. Hamás je organizace, která vždy odmítla jakékoliv mírové řešení konfliktu."
Pásmo Gazy je území na pobřeží Středozemního moře o délce asi 40 kilometrů s šířkou mezi 6 a 12 kilometry. S rozlohou 360 kilometrů čtverečných je tak menší než Praha, s počtem obyvatel sahajícím až ke 2,4 milionu. Žije tam tak asi o milion lidí více než v Praze, kromě Gazy jsou v Pásmu i další města. Až na několik míst se ale jedná o souvisle osídlenou oblast.
[chooze:article;value:525560]
Financování Hamásu
Hamás je financován z několika zdrojů. Jak uvádí Kraus, hnutí je schopné dosáhnout na peníze, které jsou určeny pro správu Pásma: "To jsou peníze, které tečou od Evropské unie, která je největším donátorem palestinské autonomie jako samosprávního celku. Tyto prostředky míří na základní služby, školství, zdravotnictví či úřednický aparát a podobně."
Tyto prostředky jsou sice vázané na účel, pro který byly vydány, ale jak Kraus připomíná, představa, že by se podařilo zabránit korupci či podvodům, je zcela iluzorní. Přitom jde o stovky milionů eur, tedy v přepočtu miliardy korun. Po útoku Hamásu na Izrael se tak začaly ozývat hlasy, zda by Evropská unie neměla přehodnotit objemy plateb pro Palestinu, nebo je alespoň lépe kontrolovat.
Mezi další dárce patří jiné státy, organizace, ale i soukromé osoby. "Hodně peněz do Gazy posílá Katar, mají sloužit k tomu, aby mohl Hamás vládnout Gaze. Funguje to ale například tak, že se nakoupí stavební materiál, ale z části trubek se neudělá potrubí, ale rakety. To samé platí třeba u hnojiva pro zemědělce, které může částečně posloužit na výrobu výbušnin. Finanční podpora od Íránu může být ve výši desítek milionů dolarů (v přepočtu stovky milionů až miliardy korun, pozn. red.)," přiblížila Kalhousová.
Výše prostředků od dárců je ale v čase proměnlivá. V momentě, kdy na sebe Hamás přitáhne pozornost, tak podle Krause výrazně roste jejich objem: "To je i důvod, proč podnikají takové útoky a teroristické činy, aby na sebe přitáhli pozornost potenciálních donorů ze zahraničí."
[chooze:article;value:525592]
Spolupráce palestinských skupin je spíše výjimkou
Soužití mezi jednotlivými ozbrojenými organizacemi v Gaze je problematické. Poté, co se v roce 2005 z Gazy stáhl Izrael, Hamás v roce 2006 vyhrál volby. Ty ale odmítly uznat organizace Fatah a Palestinský islámský džihád. "V Gaze proběhla menší, ale velmi brutální občanská válka mezi Fatahem a Hamásem. Hamás vyhrál, někteří členové Fatahu přežili jen díky tomu, že utekli do Izraele," připomněla Kalhousová.
Ani vztah mezi Hamásem a Palestinským islámským džihádem není zcela bezproblémový. "Podle dostupných informací nebyl útok na Izrael pouze v rukou Hamásu, ale podílel se i Palestinský islámský džihád. Což je překvapivé, protože jsou do značné míry konkurenční. Hamás je dominantní a největší, ale byl i terčem kritiky z řad paralelních skupin, které Hamás považovaly za příliš usedlým, že šel Izraeli příliš na ruku, příliš chtěl spolupracovat," okomentoval Kraus.
Přílišná "benevolence" ze strany Hamásu vedla některé radikálnější členy k tomu, že se přidávali k radikálnějším skupinám. I to může být jeden z důvodů, proč se podle Krause mohl Hamás rozhodnout pro takto rozsáhlý útok.
Podívejte se na celý rozhovor o Hamásu s Josefem Krausem:
Celý text naleznete na serveru (http://cocoparis.blog.cz/) zde.