Mnichovská dohoda byl Hitlerův plán, jak dostat Československo na kolena. A to bez boje. Nacistické jednotky začaly s obsazováním území 1. října. Proběhlo v pěti etapách a trvalo deset dní.

Země, jejíž dějiny se psaly necelých 20 let, přišla rázem o třetinu území. Hitler bez boje získal pohraničí i města jako Liberec, Ústí nad Labem, Karlovy Vary nebo Litoměřice, které leží od Prahy pouhých šedesát kilometrů. Ale také třeba Český Krumlov, Znojmo nebo Opavu.

Včetně pozdějších ztrát přišlo Československo o téměř pět miliónů obyvatel. Zapříčinilo to nebývalý exodus. Uprchlíky ve vlastní zemi se během podzimu stalo 170 tisíc lidí. Zásadní bylo i to, že jsme ztratili zhruba 40 procent průmyslu.

Nároky měli totiž i naši další sousedi. Už 1. října se s nimi přihlásili Poláci. Oslabené Československo se nezmohlo na odpor. A tak polské jednotky vstoupily 2. října do Bohumína a zabrali celé Těšínsko a také dvě oblasti na severu Slovenska.

K dalším územním ztrátám pak došlo na začátku listopadu, kdy na základě mezinárodní arbitráže Maďarsko získalo velké části jižního Slovenska a také Podkarpatské Rusi.

Situace vyvrcholila odtržením Slovenska a o den později, 15. března 1939, okupací vojsky nacistického Německa. Svobodné Československo na šest let zmizelo z mapy světa.

[chooze:article;value:505231]

Soužití v pohraničí

Soužití Čechů a Němců v Sudetech nebylo vždy ideální, čehož nacisté po nástupu k moci zneužili. Podněcovali provokace a nepokoje, nakonec dokonce otevřeně vyhrožovali. Mobilizace 23. září 1938 uvedla do pohotovosti československou armádu. Moderní zbraně, výcvik, odhodlání i jedinečný systém opevnění ale byly bez podpory spojenců nakonec k ničemu.

"Probíhala hluboká modernizace armády. Nejen, že se zaváděly nové zbraně, ale byla snaha o velkou motorizaci. Byly vytvářeny nové útvary, stavěly se nové divize, bylo posilováno tankové vojsko," popsal historik Jan Lakosil.

V pohraničí houstla atmosféra, sudetští Němci vznášeli čím dál víc nároků. Po zabrání Rakouska začaly henleinovské provokace a ozbrojené útoky.

"Neměl jsem v životě nikdy strach, byl jsem vždycky optimistou. A můj optimismus je dnes silnější než kdy jindy. Mám nezlomnou víru v náš stát. V jeho zdravost, v jeho sílu, v jeho odolnost, v jeho skvělou armádu a v nezdolatelného ducha a oddanost všeho lidu," prohlásil československý prezident Edvard Beneš 10. září 1939.

[chooze:article;value:493954]

Mobilizace

Do mnichovské dohody zbýval týden, když vláda vyhlásila jako odpověď na Hitlerovo vyhrožování mobilizaci. Armáda povolala 1,25 milionu mužů. K obraně bylo připraveno 350 tanků, 5 000 dělostřeleckých hlavní a 950 bojových letounů.

"Všichni byli u toho rádia a poslouchali jsme. A najednou mobilizace – u té osádky byla ohromná radost. Dočkali jsme se toho, proč tam jsme na té pevnosti," vzpomínal jeden z bývalých vojáků.

Ze systému opevnění měli Němci respekt. V případě postupu do vnitrozemí by znamenal nepříjemnou překážku. Mnichovská dohoda ale znamenala konec. Přišel rozkaz nestřílet a odejít. "Otočili jsem se ještě na tu krajní pevnost a viděl jsem, jak tam Němci přijíždějí a prohlížejí a obcházejí to," popsal pamětník.

Otázka dodnes je, jak moc by opevnění pomohlo. Němci ho měli díky špionáži zmapované a dokázali by ho nejspíš obejít či překonat. "V tom stavu, v jakém to opevnění bylo, to znamená nedokončeném, jsme už v té době neměli dost vojáků, abychom ho plně obsadili," řekl člen spolku Stachelberg Marek Šikola.

Mnichov znamenal konec československé územní celistvosti. Němci vyhráli bez boje. Signatáře mnichovské dohody veřejnost oslavovala jako ty, co zabránili válce. Jen ji ale oddálili. "Daladier i Chamberlain Hitlerovi věřili. Možná že něco tušili, ale že by rozpoutal takový konflikt, to ani nepředpokládali," shrnul Lakosil.

Celý text naleznete na serveru (http://cocoparis.blog.cz/) zde.