Americkému deníku The New York Times se podařilo získat svědectví několika ruských žoldáků, kteří na Ukrajině bojují po boku ruské armády. Právě tam ale musí snášet kruté zacházení. Ruští vojáci totiž nemají s žoldáky žádné slitování.

Bývalý vězeň, který ve výpovědi vystupuje pod krycím jménem Aleksandr, tvrdí, že byl v narychlo zformované jednotce složené převážně z vězňů poslán na jih Ukrajiny. Po ostřelování jich ze 120 zůstalo prý zhruba 40. Právě na zlomek přeživších má armáda vyvíjet hrubý nátlak.

"Nejsme pro ně lidé, protože jsme zločinci," řekl Aleksandr v jedné z nahrávek zaslaných z Chersonské oblasti. "Posílají nás na jatka," pokračoval. "Každý den je jako žít na sudu se střelným prachem. Říkají nám: 'Jste nuly, vaše jméno nic neznamená'," dodal.

[chooze:article;value:518075]

​Velitelé jim prý navíc zakazují odnášet těla mrtvých vojáků z bojiště. Sám prý byl svědkem toho, jak psi ohlodávají těla jeho mrtvých kamarádů. "Těla byla všude a nikdo se o ně nezajímal," tvrdil pro list. Velitelé tak údajně dělají vše pro to, aby padlí bojovníci zůstali vedení jako nezvěstní a nebylo potřeba vyplácet rodinám odškodné.

S vyplácením ale mají problém i samotní vězni. Těm Rusko slíbilo měsíční plat ve výši 200 tisíc rublů, tedy asi 44 tisíc korun. Žoldáci si ale stěžují, že jim Moskva platí nepravidelně a navíc dostávají výrazně nižší částky, než bylo domluveno.

Deník The New York Times, který výpovědi bojovníků získal, se s nimi spojil přes ruské lidskoprávní aktivisty. Totožnost vězňů si údajně ověřil. Hovořit s nimi měl přes hlasové zprávy či přímé rozhovory. List ale upozorňuje, že jejich výpovědi nelze nezávisle ověřit.

[chooze:article;value:518021]

​S podobnými příběhy přišla i americká stanice CNN. Ta hovořila s matkou Andreje, který byl od svých 20 let ve vězení kvůli drogám. O tři roky později ho poslali do první linie na Ukrajinu. Podle matky se nechal naverbovat jen proto, že toužil po svobodě.

Té se ale nakonec nedočkal. Mladý chlapec v bojích zemřel tři dny po nasazení. O smrti syna se matka dozvěděla od příbuzných ostatních rekrutovaných vězňů. Tělo ale pohřbít nemohla, zpátky ho totiž nedostala. 

Dalším vězněm, který vypověděl, je Sergej. "Nejjasněji si vzpomínám na poslední z devíti otřesů mozku," popsal. Zraněn na frontě byl už několikrát, vždy ho ale poslali zpět do bojů. Do nemocnice se poprvé dostal loňskou zimu, kdy ho kulka zasáhla do nohy. Do deseti dnů byl ale zpět na bojišti.

Podmínky na frontě jsou podle něj náročné. Pro vodu musí chodit i čtyři kilometry, v zimě pijí roztátý sníh. "Někdy jsme několik dní nejedli, jindy jsme několik dní nepili," přiznal.

Jih Ukrajiny je znovu pod silnou palbou. Rusko si začalo vyrábět vlastní drony:

Celý text naleznete na serveru (http://cocoparis.blog.cz/) zde.