Spropitné, dýško, trinkgeld – způsob, jak ocenit službu v pohostinském zařízení. Nepsané pravidlo, že čím vyšší, tím spokojenější zákazník, ale přestává platit. V poslední době si prý hosté čím dál častěji nechávají vrátit peníze při placení útraty i do koruny zpátky.

"I když mají stoprocentní servis, tak to dýško nedají nebo ho dají minimální," řekl číšník Jan Špaček. Ne všichni jsou prý ale takoví. "Pokud to srovnáme s obdobím v covidu nebo těsně po něm, tak se samozřejmě ta tendence lehce snížila. Na druhou stranu, jsou skupiny lidí, které dávají dýška pořád pěkná," uvedl provozní restaurace Petr Popelka.

Je to prý reakce na to, že restaurace musely zvýšit ceny, a pociťují to především ty běžné v malých městech. V posledních dvou letech zdražila jídla v restauracích zhruba o třetinu. Za polední menu teď například zaplatíte 180 korun.

[chooze:article;value:512516]

​V restauracích pro náročnější hosty, kteří míří i za kulinářským zážitkem, zatím změny v chování zákazníků prý moc nepociťují. Spropitné pro řadu číšníků nebo servírek znamená významný podíl jejich mzdy. Podle nepsaného pravidla se nechává obsluze pět až deset procent celkové útraty.

"Dohromady je to asi 40 procent jeho platového ohodnocení, takže je to velká částka," uvedl provozní restaurace Radek Vondráček. Za situací kolem spropitného může být nejen enormní zdražování, ale i stále častější nemožnost platit kartou.

"Lidé mají opravdu hlouběji do kapsy a to, co pozorujeme, je, že úroveň spropitného zachovávají jen těm podnikům, kde jsou opravdu spokojení. A v poslední míře objevují i to, že součást toho zákaznického zážitku jsou bezhotovostní platby. Lidé chtějí platit bezhotovostně a tam, kde nechtějí přijímat karty, tam mají dýška nižší," řekl člen představenstva Asociace malých a středních podniků a živnostníků Luboš Kastner.

Podle dřívějších dat společnosti, která v Česku spravuje pokladní systémy, mají restaurace s bezhotovostními platbami o 30 procent vyšší návštěvnost než ty, ve kterých se dá platit jen hotově.

[chooze:article;value:514851]

​Dýška v zahraničí 

Se spropitným je to v okolních státech podobné jako u nás. A stejně tak v Čechy oblíbeném Chorvatsku. "Restaurace jsou teď stále, řekněme, náročnější v tom, co očekávají od hostů. Jezdí tam spousta dobře situovaných turistů, to znamená, že tam je obvyklé to spropitné nechat," uvedl odborník na etiketu Ladislav Špaček.

Ale jak se říká – jiný kraj, jiný mrav. A to platí i se spropitným. Například v Turecku se dává spropitné úplně za všechno. Pokud ho v restauraci nedáte, může se stát, že vás s tím obsluha konfrontuje.

[chooze:article;value:515277]

​"Ve většině tureckých restaurací nebo kaváren to funguje tak, že tam jsou přidělané malé krabičky, kam lidé dávají spropitné, které si zaměstnanci na konci měsíce spravedlivě rozdělí," řekla paní Ester, která v Turecku žije.

"Ve Francii je běžné dát malé spropitné a obvykle se nechává na stole. Když odcházíte z kavárny, kde jste si dali kávu a nějaký zákusek, tak potom necháte euro či dvě nebo tři na stolečku a odcházíte. Tam se to neodehrává tak okatě," uvádí Špaček.

[chooze:article;value:410814]

​Štědrým spropitným si v Řecku můžete otevřít dveře ke kvalitnějším službám i chování obsluhy a může se to vyplatit. Restauratér se revanšuje třeba dezertem nebo drinkem navíc.

"V Americe je spropitné nejméně 15 procent. Teď už 20, v řadě restaurací 24, prostě ten trend v Americe se neustále zvyšuje. Je to dáno vždycky těmi specifickými podmínkami, například v Americe tím, že značná část platu obsluhy se generuje právě ze spropitného," vysvětlil Špaček.

V Japonsku si můžete dovolit nechat si vrátit do haléře zpět. Spropitné tu není zvykem a také by se tam dalo považovat za urážku. Účet v restauraci se většinou platí až při odchodu u pokladny.

Celý text naleznete na serveru (http://cocoparis.blog.cz/) zde.