Utopence jsou fenomén. Získávají si už několikátou generaci Čechů

Říká se, že v jednoduchosti je krása. Konkrétně v případě utopenců je v jednoduchosti geniální chuť, která si získává celé generace. Česká klasika se v tuzemsku připravuje už více než 100 let.

Jedna z verzí původu názvu hovoří o tom, že za něj vděčí takzvaným utopeným ingrediencím. Další možností je, že jej dostaly díky vynálezci utopenců. "Uvádí se, že vlastně prvním, kdo takového utopence, jak ho známe dnes, připravil, byl mlynář a hospodský Šamánek původem z Berounska," uvedl vedoucí katedry hotelnictví Petr Studnička.

Pochutina, kterou vyvinul, se stala hitem. Bohužel legenda říká, že se krátce nato utopil. A protože Češi mají rádi černý humor, začalo se jeho vynálezu říkat utopenec.

[chooze:article;value:514390]

Na pražském malostranském náměstí utopence servírují nakrájené na kolečka ve skle. "Symbolizuje to opravdu tu českou studenou kuchyni, tu klasickou českou pivní kulturu, ke které ten utopenec neodmyslitelně patří," řekl šéfkuchař hospody U Glaubiců Petr Kocián.

"Kvalitní špekáček, dobře dochucený nálev a utopence zaléváme vlažným nálevem, aby dobře nasákly ten nálev do sebe, naložené bývají minimálně týden, ale samozřejmě, když je to déle, tak je to lepší," popsal přípravu ideálního utopence.

V pivovaru v Křemencově ulici na pražském Novém Městě vaří už přes 500 let pivo a také vědí, co potřebuje pořádný utopenec. "Je dobré ho propíchat, aby se ta tekutina, respektive ten lák, dostal úplně všude, kde by měl být, aby byl hezky rozleželý a naložený," poradil šéfkuchař v hospodě U Fleků.

V obci Zábrodí na Náchodsku připravuje pro místní pohostinství utopence paní Renata. Výrobě této pochutiny se věnuje už přes 20 let. Její hlavní rada pro výrobu utopenců zní: "V tom si utopenci musí hovět. I takový utopenec potřebuje mít svoje pohodlí."

[chooze:article;value:513411]

Paní Renata šiří věhlas českých utopenců i za hranice. Před lety se jí chutí naloženého vuřtu podařilo okouzlit i cizince, který láhev plnou těchto delikates vyhrál v tombole.

"Nevěděl, co to je, tak se ptal. Já jsem mu říkala, že to je k jídlu, že se to podává k pivu. Jestli se to ohřívá, se mě taky zeptal, tak říkám: 'Ne, to se podává studené.' Tak si to odvezl s sebou. Pak přišel děkovný fax, že takovou delikatesu ještě nikdy nejedl," zavzpomínala.

V podstatě obyčejná česká lahůdka si umí své strávníky neobyčejně získat. Pokud jste dostali chuť, tak neváhejte a nakládejte.

Celý text naleznete na serveru (http://cocoparis.blog.cz/) zde.